Ženský sport svojí popularitou začíná převyšovat mužský protějšek. Důsledkem je například fotbal, který je v ženské podobě dokonce sledovanější, než populární mužský soccer.
Ale i v jiných sportech mají ženy ve svých odvětvích snadnější přístup ke sponzorům, než jejich mužští kolegové. Navíc se nejlepším sportovkyním vyrovnávají jejich příjmy s mužskými sportovními celebritami. Příkladem budiž tenis, ale i vzpírání či golf. To ani nemluvě o plážovém volejbale, kde diváci ženským zápasům dávají jednoznačnější přednost!
Ale co cyklistika? Zvládnou ženy dosáhnout popularity třítýdenního náročného závodu Tour de France, Giro d´Italia či Vuelty? Myslím, že ano, alespoň na tom pracují. Pořadatelé ženských cyklistických závodů jsou otevřeni prodlužujícím se akcím, ale týmy ženské cyklistiky se obávají, že rozpočty a infrastruktura ještě nejsou dostatečné
Giro, Tour, Vuelta – tato tři slova v mužské cyklistice připomínají tři týdny dramatu, slávy a bolesti. Takzvané mužské Grand Tours mají tradici a odlišují se od zbytku kalendáře svou délkou – což také přispívá k jejich pověsti mezi nejtěžšími a nejextrémnějšími vrcholovými vytrvalostními sportovními událostmi na světě. Mužské Grand Tours jsou komerčně největšími závody v cyklistickém kalendáři. Měly by tedy ženské verze závodů následovat prodloužením počtu dní?
Tour de France žen od svého postcovidového návratu v roce 2022 poskytuje zvýšení sledovanosti ženské cyklistiky. Více než třiadvacet milionů televizních diváků, podle zprávy sportovní agentury Zwift, sleduje ženskou Tour de France! Rozšíření závodu na tři týdny by přitom v budoucnu by mohlo dále zvýšit výhody a přinést nový rozměr do závodů žen.
PLAY SOUND
V letech 2017 až 2023 se ženský španělský etapový závod Vuelta rozrostl z jednodenního závodu na sedm etap. Na dotaz ohledně dalšího prodloužení závodu organizátor akce – pořadatelská agentura Unipublic sdělila časopisu Cyclingnews: „Není to něco, čemu bychom byli úplně uzavřeni, ale v blízké budoucnosti tomu tak nebude. Loňská La Vuelta Femenina byla úspěšná a musíme tuto událost postupně konsolidovat. Při zvažování prodloužení trvání závodu je třeba vzít v úvahu mnoho faktorů.“ Podobně uměřeně odpověděli organizátoři Tour de France Femmes – pořadatelská agentura ASO: „Chceme dělat věci krok za krokem. Naším prvním cílem, naší povinností jako organizátorů, je ukotvit Tour de France Femmes v mezinárodním sportovním prostředí a kalendáři, Dále ji pak postupem času rozvíjet.“
Takže beru organizátory za slovo, k výraznému rozšíření těchto závodů v nejbližší době nedojde. Po rozhovoru s několika týmovými manažery a jezdkyněmi z celého ženského pelotonu jsem se jako dopisovatel australského magazínu Cyclingnews dozvěděl, že názory na rozšíření největších ženských etapových závodů světa jsou smíšené. Přičemž nadšení z růstu je zmírněno obavami o udržitelnost. Už tak nabitý program vystavuje týmy napětí a chybí čas na regeneraci. To platí pro ženskou i mužskou cyklistiku.
Jedním z hlavních praktických problémů prodloužení ženské Giro d´Italia, Tour de France a Vuelty, na které upozornili manažeři, byl již tak přeplněný kalendář v rámci Women’s World Tour. V celém pelotonu je cítit, že je to problém, který je třeba řešit, a to i bez vyhlídky na delší etapové závody. V květnu „španělská“ La Vuelta Feminina vypouští peloton do náročného úseku čtyř etapových závodů World Tour během čtyř týdnů. Prodloužení závodu by zátěž zhoršilo a týmy by přinutilo závodit na více akcích současně.
Jak sport roste a stává se profesionálnějším, rostou i nároky na týmy a cyklistky. Realita je taková, že týmové rozpočty a infrastruktury již bojují o udržení kroku. Natascha den Ouden, generální ředitelka ženského cyklistického celku Team AG Insurance-Soudal-QuickStep, se obává, že prodloužení velkých turné může posunout kapacitu některých týmů k bodu zlomu.
„Když vidíme růst kalendáře World Tour, musíme se také podívat na to, zda je to proveditelné pro celý peloton, protože sezóna začíná v lednu a končí v říjnu. Spousta týmů se stále potýká s dvojím programem, nebo pro některé to prostě není možné, protože nemají dostatek závodnic nebo kvalitně placeného personálu, které by pokryly. Platy rostou, ale rozpočty sportovních akcí někdy ne,“ řekla Den Ouden.
St Michel-Mavic-Auber 93 je jedním z ženských cyklistických týmů, které mají problém závodit na více, než jednom závodě současně. „Ženské týmy zatím nemají dostatek kvalitních závodnic a peněz, aby uvažovaly o dvojitém kalendáři jako cyklistické týmy mužů,“ říká šéfka tohoto týmu Charlie Nerzic.
Plně profesionální týmy ženské cyklistiky jsou v současné době omezeny na maximálně dvacet závodnic, o deset méně, než mužské cyklistické, často i poloprofesionální, celky.
Ředitelka týmu v Lidl-Trek Ina Yoko Teutenbergová si myslí, že delší závody by mohly být pro sport pozitivní, ale týmům musí být umožněno nabírat více závodnic, aby pokryly další pracovní zátěž: „Bylo by hezké, kdyby se ty velké rozrostly do deseti, dvanácti, čtrnáctidenních etapových závodů, ale musíme mít rozumný i harmonogram, protože náš program je už tak nabitý. Je to opravdu těžké, když týmy nejsou tak velké, takže Mezinárodní cyklistická unie UCI musí během roku pracovat na lepším rozvrhu závodů. Ale to hlavní máme – máme totiž sílu, abychom společně mohli dělat delší sportovní turné.“
Jízda na třítýdenní Grand Tour je výzvou pro každou cyklistku. Ženský peloton může klidně odjet delší etapové závody, ale Nataša den Oudenová, bývalá závodnice, která v padesáti letech působí coby manažerka profesionální cyklistiky – věří, že problém nastává v hloubce ženské cyklistiky a klade si otázku, zda by třítýdenní Grand Tour nezvýraznila propast mezi nejlepšími jezdkyněmi a týmy a těmi, kteří jsou slabší.
Den Oudenová řekla: „Jednoduše nemáme dostatek žen, které by nyní mohly fyzicky soutěžit na takové úrovni. Rozdíly v úrovni mezi nejlepšími jezdkyněmi a těmi slabšími jsou již nyní velmi velké a budou větší.“ Eri Yonaminová, která jela Giro a Tour v roce 2023za tým Human Powered Health, pocítila rozdíl, který Den Oudenová v těchto závodech popisuje. Japonská cyklistka doslova řekl: „Jsou propastné rozdíly mezi týmy, dokonce i těmi nejlepšími týmy World Tour. Celky SD Worx, Trek a Movistar, mají spoustu závodnic, spoustu personálu, spoustu vybavení. Prostě všechno, ale některým týmům se toho nedostává.“
Přesto, nyní je ve sportu moderní genderová vyrovnanost. A ani cyklistika se tomu nevyhne. Delší etapové závody žen by mohly odstranit ten pocit nepředvídatelnosti, dominantní týmy mohou získat těsnější přilnavost k závodění. Možná, že kdyby Tour de France Femmes 2023 trvala tři týdny, Lotte Kopecky by dres pro nejlepší závodnici do cíle v Paříži nedovezla. Není totiž klasickou vytrvalkyní!
A tak z táborů většiny ženských cyklistických týmů zní jednotný hlas. „Chceme jít ve stopách mužské cyklistiky. Myslíme si, že dvoutýdenní etapový závod bude pěkná věc. Nemyslím si, že tři týdny jsou v této fázi nutné. Vím, že je v ženské cyklistice dost lidí, kteří si to myslí,“ říká vítězka poslední Tour de France Lotte Kopecky.
Odpovědí nakonec může být nalezení střední cesty. Řešení, které umožní ženské cyklistice získat komerční dort delších Grand Tour a zároveň si zachovat svou identitu. Možná, že třináctietapový závod se dvěma dny odpočinku rozprostírajícími se na tři víkendy by maximalizoval příjmy a čísla sledovanosti a zároveň by byl dostatečně krátký, aby to v ženském pelotonu vřelo. Je však jasné, že ať už se budou Grand Tours ubírat jakýmkoli směrem, ústřední otázky rozpočtů týmů, kalendář závodů WorldTour a hloubka talentu v ženském pelotonu potřebují seriózní investice – míněno větší a přemýšlení sponzorů a manažerů, jak se má ženská cyklistika v popularitě vyrovnat té mužské.
Václav Prokůpek
Použité zdroje: