BASEBALL
Toto je můj jubilejní stopadesátý blog, jenž začínám sepisovat přesně 150 minut po začátku nového dne a to na základě dosavadních zjištěných informací, které sbírám posledních 20 dní. Četnost svého psaní, respektive tvorbě článků ze sportovního prostředí na této platformě, přizpůsobuji celý rok tomu, aby mohl tento blog vyjít právě na jeho konci. Kvůli tomu musí zůstat v šuplíku pár věcí, přičemž k některým se vzhledem k jejich neaktuálnosti již prakticky nemohu vracet. Trochu mě to mrzí, nicméně hra s čísly mě provází celý život a při mé pověrčivosti to tak prostě muselo být.
Po konzultacích s mými známými, kteří žijí ve státech a jsou přeci jenom blíže centru dění a informacím, které k nám skrze sportovní kanály jednoduše neproniknou, však vsázím vše na jednu kartu, kdy očekávám jednu přestupovou bombu ve světě baseballu. V průběhu sezóny, zejména ve chvíli, kdy se dějí poměrně neočekávané události vzhledem ke zranění, však začínám tak trošku trnout, což se navíc stupňuje po jejím skončení, kdy je v tomto směru tak trochu ticho po pěšině.
Od malička mě mj. baví také zajímavé reklamy a jedno z hesel irského pivovaru Guinness praví, že Good things do come to those who wait. V nedoslovném překladu se jedná o rčení, že trpělivost růže přináší. Nevím, zda tento slogan používal Guinness i v Evropě, avšak ve státech se mu skutečně podařilo vybudovat velmi silnou pozici, kdy s čistým svědomím mohu napsat, že se bezpochyby jedná o značku, která je v TOP 5 mezi pivovary v USA. Soudě tedy dle četnosti zastoupení v tamních podnicích.
Z nedávné doby mám i jeden poměrně zajímavý zážitek, kdy mi sestra ukazovala ve státech zakoupenou láhev s tímto tmavým mokem, která byla vyrobena v 6. nejlidnatější zemi na světě, tedy v Nigérii. Po čas mého pobytu v USA mi často zůstával rozum stát nad některými běžnými věcmi, ale toto je opravdový extrém. Tam se totiž toto pivo běžně vaří, tudíž je nepochopitelné, že se někomu vyplatí dopravit tento náklad ze země vzdálené více než 5,5 tisíce mil a to počítám vzdálenost pouze mezi hlavními městy a pak to prodávat za cenu v místě obvyklou.
Zpátky k růžím, tedy k odměně, které se mi dostává za mou trpělivost ve druhém prosincovém týdnu, kdy je sportovnímu světu servírována doslova na zlatém podnose obrovská senzace v podobě největší přestupové bomby na světě, za kterou stojí baseballový klub Los Angeles Dodgers, potažmo pak jedna z největších hvězd tohoto sportu v osobě Japonce Shoheie Ohtaniho.
O Shoheiovi, kterému se přezdívá Shotime, se už v několika blozích zmiňuji a snad jediné, co doposud nebylo nikde zmíněno, je vysvětlení významu jeho jména a příjmení, které se dohromady skládá ze čtyř znaků, tedy o jeden více než má japonský přepis slovíčka prosím (kudasaj) a o jeden méně než bychom znaky vyjádřili slovo děkuji (arigató).
První ze znaků křestního jména je shou, což znamená letět nebo vznášet se. Druhý znak (hei) pak dává Japoncům na vědomí, že se jedná o muže. Existuje totiž i ekvivalent ženského jména, který má stejný první znak, avšak druhý je jiný, čte se ko a Japonci vědí, že to je žena a jmenuje se Shouko. Jeho příjmení se pak skládá ze znaků oh, což znamená velký a tani, jež překládáme jako údolí. V doslovném překladu se pak jedná o létajícího chlapce z velkého údolí. Což tedy opravdu sedí jako nic jiného, protože od té doby, kdy Shotime vstoupil na americkou půdu, tak letí doslova jako kometa. Pokud mu forma vydrží, tak právě čtete o budoucím Babe Ruthovi po sportovní stránce samozřejmě.
Vzhledem k tomu, jak se za uplynulých 6 sezón prezentoval, kdy 2x byl zvolen nejužitečnějším hráčem a ve své první sezóně dokonce nováčkem roku, tak k tomu má rozhodně našlápnuto. Zejména tedy když k tomu připočtu i skutečnost, že jeho kontrakt překonal i takové sportovní hvězdy jakými jsou Lionel Messi ve světě fotbalu, který podepisoval v Evropě před pár lety v přepočtu necelých 700 mil. dolarů nebo svého bývalého spoluhráče M. Trouta, jemuž v roce 2019 Angels nabídli 426,5 mil. na dvanáct let, což je prakticky do důchodu. V souvislosti s Lionelem si však musíme nalít čistého vína, poněvadž ve státech se o tom samozřejmě moc nemluví. Ve skutečnosti je to totiž on, kdo má větší kontrakt v přepočtu na roky, nicméně oni tam jedou na částky a Dodgers, kteří tyto peníze za Shoheie nabídli, s tímto jistě kalkulovali, poněvadž v tom je určitá prestiž. O tom tedy žádná.
Ono se tak nějak očekávalo, že ta částka bude astronomická, což de facto snížilo okruh zájemců tak zhruba na 5, kteří by na to potencionálně měli, ale že to o 340 milionů dolarů přestřelí dosavadní největší nováčkovskou smlouvu, kterou s Bombers uzavřel před sezónou Aaron Judge nebo, že to překoná dosavadní rekordní průměrnou roční částku ve výši 43,3 mil. Maxe Scherzera, čekal asi málokdo.
A to svým způsobem LAD kupovali polovičního Ohtaniho, nikoliv však polovičního hráče. Shohei má totiž po operaci, tudíž asi nebude s největší pravděpodobností v příštím roce nadhazovat, avšak i jeho pálka dokáže být smrtící. Nebýt jeho letošního zranění, tak si myslím, že by z toho bylo určitě lepší než 4. místo mezi pálkaři co do počtu odpálených homerunů. K 44 zářezům potřeboval jenom 135 zápasů. Vítěz, tedy Matt Olson z Braves, nastoupil do plného počtu, tj. 162 utkání a do historických statistik mu těch HR zapsali pouze o 10 více. V sezóně 2021 se navíc Shotime stal prvním hráčem v celé historii All-Star Game, jenž byl vybrán coby pálkař i nadhazovač. To se navíc opakovalo i v následujících dvou sezónách.
Blýskl se rovněž i na letošním World Baseball Classic, kde s Japonskem slavil titul, přičemž legendárním již navždy zůstane jeho strikeout vůči M. Troutovi v samotném finále tohoto šampionátu, na kterém se mimochodem stal nejužitečnějším hráčem. Japonským fanouškům se určitě zapsal do jejich srdíček i tím, že odmítl nejvyšší státní vyznamenání, jelikož se cítil být příliš mladým. O jeho pokoře, ke které byl od dětství veden, svědčí i skutečnost, že po vyhraném zápase na výše uvedeném neoficiálním mistrovství světa, vyjadřoval na Instáči respekt naší reprezentaci a to krátce poté, co jsme s Japonskem prohráli ve skupině.
Aby toho nebylo málo, tak všechny lidi, kteří se nějakým způsobem motají okolo MLB a je jedno, jestli jsou na tribuně nebo v komentátorském studiu, doslova vykolejil svým rozhodnutím o odložení drtivé části svého platu, kdy z podepsaných 700 milionů dolarů uvidí ročně pouze 2 miliony. Zbytek, tj. cca 97 % z celkové částky, mu bude vypláceno až po ukončení smlouvy a to v pravidelných ročních splátkách po dobu 10 let. Jinými slovy, aby byla naplněna podstata této smlouvy, tak musí Shohei hlavně v klidu dohrát do roku 2033, kdy tato smlouva končí.
Já nechci úplně spekulovat nad tím, proč tomu tak je, ale můžeme se na to podívat ze dvou rovin, přičemž ani u jedné si netroufám tvrdit, že je ta správná. Pro letošní sezónu jej ještě stihli podepsat Angels, kdy mu více než 5x navýšili plat z loňska a to na rovných 30 milionů. Čistě teoreticky, kdyby nepospíchal do MLB a vydržel v Japonsku v druhé nejlepší lize na světě, tak by jej zcela nepochybně neminul osud jeho kolegů, kteří naskakovali až v pozdějším věku a nevztahovaly se na ně přísné přestupové podmínky obou lig. Masahiro Tanaka, Yu Darvish, Kodai Senga ad. přišli do MLB až ve věku 25+, což se výrazně podepsalo na jejich kontraktech, kdy ten největší z nich podepsal Tanaka a to ve výši 155 mil. USD. Jen pro porovnání, tak Shotime bral v první sezóně 545 tisíc (+ podpisový bonus 2,3 mil. USD) a v té následující, kdy mu bylo 24 let, asi o sto tisíc více.
Nyní ke zmiňovaným dvěma rovinám, přičemž ta první je, že i když byl letos až 15. nejlépe placeným baseballistou v sezóně, tak mimo ní si vydělal dalších 35-40 milionů dolarů pramenících ze 13 sponzorských kontraktů. Mimochodem Ohtaniho dres s číslem 17 byl nejprodávanějším v celé MLB a dost možná napříč všemi sportovními odvětvími v USA. Jedním z jeho partnerů je i společnost Porsche, se kterou je spojená i úsměvná příhoda, která se stala jen pár dní zpět na trase Shohei-Ashley Kellyová, jež je manželkou veterána J. Kellyho, kterého Dodgers podepsali i pro příští sezónu.
Ashley totiž vedla kampaň #Ohtake17, kdy natáčela různé videa, přičemž různými způsoby vysílala podprahové signály na obě strany, tj. hráč+agent vs. klub. Jedním z nich byla i akce, kdy na zahradě svého domu pohazovala dresy svého muže na znamení toho, že se vzdává tohoto čísla ve prospěch případného nového přírůstku do rodiny Dodgers. Myslím, že ty bylo okolo Štědrého dne, kdy zástupce firmy Porsche přivezl paní Ashley jedno německé vozítko jako výraz poděkování od samotného hráče.
Bylo to však spíše jenom takové japonské gesto ze slušnosti, poněvadž ve skutečnosti Shoheiovi o to číslo zase až tak moc nešlo, kdy tak usuzuji zejména z jeho vyjádření na WBC 2023, kde nosil číslo 18, jelikož mu to bylo prostě jedno. V Japonsku pro změnu nosil číslo 11. Zase na druhou stranu, obě tyto čísla jsou v LAD obsazená, s čímž Ashley asi tak trochu počítala. Nicméně asi by nebyl problém říci, že to nebo ono číslo bude mít prostě Shohei.
Druhá rovina, kdy předpokládám, že nevychází úplně z jeho duše, ale spíše z hlavy nějakého právníka, účetního nebo prostě jen jeho vykutáleného manažera D. Robertse, je skutečnost, že pokud by Shohei čistě teoreticky po skončení smlouvy nezůstal v Kalifornii a přestěhoval by se například do Miami (daňový ráj) nebo rovnou do Japonska, tak by ušetřil více než 50 milionů dolarů jenom na daních. Odloženými splátkami také umožnil svému aktuálnímu zaměstnavateli ´´nakupovat´´ i další sportovce a navíc mu sníží základ pro pokutu za překročení daně z luxusu, kterou již Dodgers v uplynulých letech platili a je to vždy v řádech nižších desítek milionů. Takže mnout ruce si v tomto případě budou obě strany.
Dodgers se také okamžitě jali na základě této poměrně zajímavé dohody, kterou inicioval právě Ohtaniho tým, jednat a z Tampy přivedli nadhazovače Tylera Glasnowa a pálkaře Manuela Margota. Oba dva byli u Rays velmi platnými hráči a oba dva tam již byli pod smlouvou. Tyler na rok za 25 milionů, na což Dodgers navážou pětiletkou za cca 136 milionů. Nicméně zrovna on je taková sázka do loterie, jelikož neustále s něčím stoná. Je to takový americký Rosický. Supertalent s obrovskými předpoklady, avšak zatím zcela nenaplněnými.
Nicméně podobná přestupová bomba jako u Shoheie se povedla jeho týmu v souvislosti s podepsáním dalšího Japonce Yoshinoba Yamamota, který už byl chvíli jednou nohou u Bossox a tou druhou pak u Yankees, kterým jej vyfoukli doslova před nosem a tu největší zásluhu má na tom právě dohoda s Ohtanim, která klubu z LA rozvázala ruce a umožnila jim ho podepsat na 12 let za 325 milionů dolarů. Yoshinobu je zářným příkladem, který zmiňuji výše v souvislosti s ostatními Japonci, kteří přišli do MLB po dosažení věku 25 let. Zkrátka si nepřijde ani jeho bývalý klub Orix Buffaloes, kam z Kalifornie poputuje okolo 50 milionů USD. Není to rozhodně žádné ořezávátko, jelikož z NPB přichází coby trojnásobný vítěz japonské obdoby Cy Young Award (Eiji Sawamura Award), mimochodem dostává číslo 18, které mu garantovali již i u Yankees, kdy dokonce jeden takový dres už od nich před pár týdny obdržel, ale to už je minulost. Takže jestli je nějaký tým, na který se patří zaměřit v souvislosti s vítězstvím ve Světové sérii pro rok 2024, tak jsou to právě Dodgers.
Shoheiova smlouva není v MLB ničím neobvyklým. Podobné dohody mají i jeho spoluhráči Mookie Betts a Freddie Freeman, byť oni si tedy z oněch svých smluv ukrajují ročně poměrně větší koláč. U obou dvou je to takřka 2/3 z celkové částky. Tak jako tak, pokud vše půjde jak má, tak se Shotime jednou stane historickým lídrem soutěže, co se výdělků týče. Pokud správně počítám, tak by měl jít do důchodu se skoro 740 miliony dolarů + výše uvedený podpisový bonus, což je skoro o 300 milionů více než vydělal Alex Rodriguez (A-Rod) za 22 let svého účinkování v soutěži. Tohoto dosavadního lídra ve výdělcích však v roce 2030 překoná mj. i Mike Trout, který by měl být tou dobou na 480 milionech.
A přitom se mohl psát zcela jiný příběh. Dave Roberts totiž rozjel docela neférovou hru, kdy krátce potom, co Dodgers podali konkrétní nabídku, kontaktoval prvního vlastníka mexického původu, který kdy vlastnil sportovní klub na nejvyšší úrovni v USA, Arte Morena, avšak ten nabídku nedorovnal. Roberts je možná dobrý manažer, avšak o poměrech v Angels asi nemá dobré informace, jelikož Moreno chtěl klub, který koupil od společnosti Disney, ještě letos prodat, avšak nakonec se rozmyslel, že si jej ještě ponechá.