FOTBAL
1. NĚMECKÁ LIGA
Bundesliga má za sebou pouhá dvě kola. Na dalekosáhlé závěry je ještě brzy, přesto se většina expertů shodne na tom, že Bayer Leverkusen možná našlapuje k přelomové sezóně. Po letech v ligovém stínu se Leverkusen pod Xabi Alonsem razantně dere do záře reflektorů. Naposledy to po dominantním výkonu odnesla doma Borussie Mönchengladbach (krátce Gladbach). Sám úspěšný hráč se za necelý rok na lavičce Leverkusenu vypracoval mezi žádaná trenérská esa. Superlativy na jeho práci prší ze všech stran a Xabi si to – jak je jeho zvykem – v tichosti užívá. Je tato jeho chvála na místě? Má na to, dovést Leverkusen k trofejím? Vítám všechny u dalšího blogu. Dnes o faktoru jménem Xabi Alonso.
Koncem srpna si klubový šéf Leverkusenu a Alonsův krajan, Fernando Carro, oddechl – alespoň prozatím. Obletovaný Xabi prodloužil smlouvu s Bayerem o další dva roky, přesto i nadále propadají fanoušci beznaději, že jejich nová modla dříve či později zmizí do Bílého baletu. Jak sám Carro pro server sportschau.de dodá, tak ve fotbale není nic nikdy jisté na 100 % a bez obalu přizná, že v letní pauze mohl Xabi volit z několika nabídek z předních evropských lig. Přesto v Leverkusenu věří, že s Alonsem napíšou v klubu novou vítěznou kapitolu, kterou konečně ozdobí tak moc chybějící trofeje. Ta poslední – vítězství v poháru – slaví letos třicáté jubileum. Carro si je úspěšnou sezónou poměrně jistý. Kromě kvalifikování se do Ligy mistrů by rád v BayAreně zdvihl nad hlavu jakýkoliv pohár.
Na rozdíl od něj je sportovní ředitel Simon Rolfes o hodně zdrženlivější. Dlouholetý klubový funkcionář působící u mládeže se do horkého křesla vyhoupl po odchodu klubového patriarchy Rudiho Völlera v polovině minulého roku. Ihned ho čekal křest ohněm, kdy Bayer po oslnivé sezóně pod Gerardem Seoanem zaznamenal druhý nejhorší start do sezóny od svého postupu do bundesligy v roce 1979. Předposlední místo po osmi kolech a totálně rozklížený tým donutily Rolfese k rychlé akci. Nejednalo se ale o neuvážený krok. Alonsa měl v hledáčku již dlouho. Bedlivě sledoval jeho práci u mládežnických týmů Realu a San Sebastianu. Podobně jako na hřišti, tak i při trenérské práci zdobí Alonsa systematičnost, vysoká herní inteligence a dopředu promyšlené tahy. Náhoda nemá u něj místo. Kromě toho byl a je za každých okolností autoritou, která dokáže strhnout ostatní. Rolfes potřeboval přesně Alonsa, který by výběru výjimečně nadaných, ale nedisciplinovaných mladíků dokázal zprostředkovat svoji vizi a přesvědčit je o jejím následování. A na oplátku zase Alonso potřeboval klub, kde by mohl trenérsky růst. V tomto ohledu se Bayer jevil jako ideální kandidát. Nebyl v něm až takový tlak na výsledek, který by ho semlel, pokud by se předčasně posunul do některého z velkoklubů. Přesto se i tak jedná o prestižní adresu, pravidelného účastníka pohárů stavějícího na mladých hráčích, které je následně schopen velmi dobře zpeněžit.
První zápas Alonsa na lavičce Leverkusenu znamená vítězství nad trápícím se Schalke 4:0. Až následný zápas ve Frankfurtu, který Bayer doslova smete, odhalí všechny aktuální nešvary kádru. Alonso má na to jednoduchý recept: „Survival of the best!“ Řečeno jinými slovy, kdo do toho nebude dávat vše, tak poletí! Alonso se zaměří na obranu a postupně se mu podaří tým stabilizovat. Odměnou mu je semifinále Evropské ligy (viz video s ikonickou Alonsovo děkovačkou fanouškům Leverkusenu po prohraném semifinále, která vystřelila jeho fanouškovskou oblibu stropem) a šestá příčka zajištující po roce opět tu samou soutěž. V létě pak zafunguje jako magnet na přestupovém trhu. Stane se nevídaná věc. Bayeru se podaří získat na první dobrou všechny vyhlídnuté hráče. Alonso staví úspěch týmu na silné vnitřní konkurenci – proto přicházejí do Leverkusenu hráči, s kterými se počítá jako z možnými stavebními kameny nové týmové kostry. Z Arsenalu přichází švýcarský reprezentant Granit Xhaka – Alonso s ním počítá na pozici klasické šestky, v Arsenalu se prezentoval jako osmička. A i když to sám Xhaka otevřeně nepřizná a hovoří v obecných frázích o tom, jak ho vize Bayeru okouzlila, není pochyb o tom, kdo přispěl k jeho kladnému rozhodnutí. Po dvou zápasech se zdá, že Xhaka se pro tuto pozici snad narodil. Především jeho výkon v posledním zápase proti Gladbachu má zásadní podíl na úspěchu Leverkusenu. Za vše hovoří Xhakova tzv. escape rate – schopnost vymanit se z tlaku soupeře, driblingem podržet míč, zakončit, vynutit si faul apod. která dosáhne úctyhodných 89 % a v přesnosti přihrávek je dokonce stoprocentní.
Další kamínek do mosaiky Alonsova Leverkusenu představuje mladý nigerijský útočník Viktor Boniface, který příšel za 20,5 mil Eur z belgického Union Saint-Gilloise. Skvěle zapadá do Alonsova systému 3-4-3, kdy pět hráčů brání a pět útočí. Boniface se v posledním zápase trefil dvakrát a svojí akcelerací připomíná tank na raketový pohon. Patrik Schick to nebude mít s návratem do sestavy vůbec jednoduché. Stejně tak Adam Hložek, který v nové sezóně alespoň pravidelně střídá.
Z týmu i z jeho trenéra čiší nově nabytá sebedůvěra. Alonso přesně ví, co chce hrát a dokonale využívá schopností svého týmu. Startovní čára pro všechny je stejně dlouhá, rozhoduje momentální forma a schopnost převézt trenérovy vize na hřiště. Bez naděje tak není ani Matěj Kovář, který zatím zůstává ve stínu Alonsovy brankářské jedničky a kapitána Lukáše Hradeckého. Ještě k těm kapitánům. Páska není vše a v týmu potřebujete vícero vůdčích typů. Někoho, kdo tým na hřišti srovná a dodá mu klid. Proto přišel do útoku před sezónou německý reprezentant Jonas Hofmann z konkurenčního Gladbachu. Kvůli možnosti hrát pod Alonsem dokonce odmítl podepsat nově dohodnutou smlouvu i roli být zásadním stavebním kamenem „nové“ Borussie a raději uplatnil výstupní klausuli. Pro fanoušky „hříbat“ se tak stal zrádcem na doživotí. Kdo by ale nechtěl být součástí úspěchu jménem Xabi Alonso?