FOTBAL
1. ANGLICKÁ LIGA
Jedním z těch smutnějších příběhů loňské sezóny je trápení Evertonu, který se i díky špatnému hospodaření ocitl dvě po sobě jdoucí sezóny na velmi tenkém ledu a mezi nejlepšími se udržel jen se štěstím až v úplných závěrech sezón. Pokud bychom měli udělat seznam pro anglický fotbal ikonických klubů, Everton bude na jeho vrcholu. Více něž 120 sezón v nejvyšších patrech fotbalu je řadí na druhé místo v historii Premier League. Ze své nejúspěšnější éry si odnesli nespočet trofejí pro vítěze ligy a nechyběli ani jako jeden z dvanácti zakládajících klubů předchůdce samotné Premier League. Ikonický Goodison Park je domovem Toffies už od konce 19. století a nenajdete v Anglii žádný jiný stadion, který by hostil větší počet zápasů.
Než před skoro dvaceti lety vstupovali skrze Manchester City do hry šejkové, kteří do něj později napumpovali obrovské peníze, dívali se i po jiných klubech s velkou fanouškovskou základnou ve městě, které by mohlo fotbalem táhnout. Spekulovalo se v té době o tom, že Everton mohl být jedním z klubů v jejich hledáčku, protože Toffies takový požadavek splňovali. Tehdejší majitel Bill Kenwirth se pak tyto spekulace sice pokoušel vyvrátit a jestli to nakonec byla nebo nebyla pravda vlastně ani nehraje roli. Faktem zůstává, že Manchester City později objem napumpovaných liber dokázal přetavit v mašinu, která v současné době jen marně hledá konkurenci, zatímco Everton o několik let později při pokusu je napodobit naprosto selhal. Toffies sklízí poslední dvě sezóny, zaseli už po vstupu Farhada Moshiriho, který vstupoval do klubu v roce 2016 a brzy se stal vlastníkem až čtyřiadevadesáti procent klubu.
Ještě předminulou sezónu se 678 miliony liber vévodil majitel Evertonu žebříčku lidí, kteří do klubu během dekády napumpovali největší objem peněz. Pro představu – londýnskou Chelsea, která byla v žebříčku na druhém místě společně s Manchesterem City, za sebou Moshiri nechal o více než 100 milionů liber. A to je při pohledu na pozdější výsledky Evertonu silně alarmující číslo, které se bude muset rapidně změnit, pokud nechce katarský vlastník klub přivést do záhuby. V očekávání, že se finanční injekce projeví a Everton se zahojí na účasti v evropských pohárech, dostal klub velmi silnou facku a momentálně se potýká s problémy na více frontách, než jen s umístěním v tabulce. Může to být stále více probíraný prodej klubu, který Moshiri už několikrát avizoval, že se mu nebrání nebo stress z velmi těsně odvrácených sestupů v době, kdy se teprve finišuje zbrusu nový stadion Toffies. Ten se částečně podílí na části už zmíněné obří cifry, kterou do klubu za ta léta Moshiri napumpoval. Aby se Everton mohl časem finančně uzdravit a dostat do černých čísel, musel se bezpodmínečně vzdát svých klíčových akvizic, což později jen umocnilo jejich status týmu bojujícího o přežití.
Nový stadion Bramley-Moore Dock, který má být dokončený během nastávající sezóny hodlá pojmout přes 52 tisíc diváků a je to jedním z důležitých klíčů k úspěšnému pokusu o vstup do nové éry Toffies. Má představovat opravdový význam tohoto klubu pro anglický fotbal a ve světle toho je pro ně životně důležité, aby kolaudační ligový zápas nebyl zahájením sezóny v Championship, tedy nikoliv v nejvyšší, ale v druhé nejvyšší anglické soutěři.
Nejlepší časy Evertonu se datují právě do doby pod skotským manažerem a sám David Moyes nepřímo jeho počínání si s tradiční značkou anglického fotbalu ve světle neustálých odvolání trenérů i kritizoval. Ještě rok Toffies potrvá přesun na nový stánek a už teď se před ním v průběhu sezóny stihlo s Moshiriho vedením klubu vyjádřit i spoustu fanoušků, požadujících jeho hlavu a prodej klubu. Stejně tak jsme mohli vidět protestující davy i před Goodison parkem, fanoušci se nebáli ani výhrůžek smrtí Billu Kenwrightovi, který od roku 2016 krytý Moshiriho penězi sedí v čele klubu už devatenáct let a útok na jejich auta po prohře s Brightonem na klidu také nepřidal. Vedoucí činitelé klubu díky tomu dlouhou dobu na stadionu k vidění rozhodně nebyli.
V současné chvíli pro fanoušky Evertonu zřejmě neexistuje jiná možnost, než je úplný odchod Moshiriho z klubu. Což vypadá velice reálně a mluvilo se o částkách 500,600 milionů liber za převzetí Toffies. Může to být pravda, ale Moshiri uvedl, že i před několika lety měl od známého nabídku jednu miliardu liber i s příslibem realizace stadionu. Údajně odmítl. A později i uvedl, že to od něj bylo správné rozhodnutí. Farhad Moshiri si je vědom toho, že už není v Goodison Parku vítán a více jak rok probíhají spekulace o tom kdy, kdo a jak se odhodlá k tomu vymanit z chaosu klub, který si to nezaslouží a odkoupí ho. Mluví se o dvou zájemcích a vyvíjet se to bude zřejmě i podle toho jak se Everton uvede v lize, ale nic to nemění na tom, že se v Evertonu musí hodně změnit. Farhad Moshiri udělal celou řadu špatných rozhodnutí a spousta lidí se shodne na tom, že za situaci, ve které se klub nachází, je v tomto případě zodpovědný z větší části on a už jen to, že za jeho ne až tak dlouhé působení se postavilo sedm manažerů klubu, o něčem svědčí.
Speciálně pak dvě z pozdějších angažmá mu fanoušci neodpustí. Angažoval Rafaela Beniteze i přestože má silnou vazbu s konkurenčním Liverpoolem, což mu jak později sám popsal, spíše svazovalo ruce a těžko se mu dělala rozhodnutí, která byla jasná už od první chvíle, co přišel. Nevím, co přesně tím sice myslel, ale uvedl, že za tak krátkou dobu pro něj bylo s týmem v tomto stavu skoro nemožné uspět. Benitez se v sezóně 2021/22 poroučel už v zimní pauze, když dokázal vyhrát jediné z posledních jeho čtrnácti utkání a Farhad Moshiri měl znovu volné ruce k tomu udělat další špatné rozhodnutí a to i přestože zvažoval, že do tohoto chaosu pošle nakonec Marcelo Bielsu. Nakonec si řekl, že bude skvělý nápad angažovat ukázkový příklad toho, že brilantní hráč nemusí být automaticky předurčen k tomu se stát i skvělým stratégem a Frank Lampard, kterého pro změnu vyhodila londýnská Chelsea, přišel s cílem klub dostat pryč od sestupového pásma. To sice heroicky i přes slabé výkony zvládl, ale nutnost v létě prodat Richarlisona do Tottenhamu byl výsledek Moshiriho hospodaření a první výrazné oslabení. Do nové sezóny vstoupili po vzoru té loňské. A jak vidíme, v Evertonu nechodí s výpovědí kolem horké kaše. Stejně jako Benitez v zimě předal žezlo Lampardovi, Lampard předal v zimě žezlo Dychemu.
Tým, který díky hrozbě pokut za jejich finanční situaci v zimě jako jediný z celé ligy neposílil o žádné jméno, musel po Richarlisonovi poslat do Newcastlu i Anthony Gordona a Juventus jim za 30 milionů liber po dvouletém hostování sebral Moise Keana. Inkasovali za ně sice dost přes sto milionů liber, ale stále se topili v sestupovém pásmu. Pokud by se jim opravdu nepodařilo v lize udržet, čekaly by na ně v Championship daleko tvrdší sankce za porušení finančních pravidel fair – play a to si Everton nemůže dovolit. Moshiri ještě potřebuje asi 300 milionů liber na dokončení stadionu a rovněž se Evropskou fotbalovou ligu. Nyní ale má Everton dluh 150 milionů liber u pochybného věřitele.
Za jedno z mála správných rozhodnutí se dá považovat to, že Toffies svěřili do rukou Seana Dyche, který své kvality dokazoval v daleko méně kvalitním týmu.
Dyche přicházel do morálně zdecimované kabiny, která podle něj profesionální fotbalové prostředí zdaleka nepřipomínal. To byla první věc na kterou vsadil. A v šibeničním tempu napravil. Jenomže i přes skvělý start se jejich slibná forma vrátila do starých kolejí a některá čísla byla později dokonce i horší, než pod vedením Lamparda. Dyche intiutivně změnil rozestavení na 4-5-1, které po zranění klíčových hráčů byl nucený rozbít a nepomohla tomu pochopitelně ani několikazápasová absence Abdoulaye Doucoure, která odhalila jak moc se pro Dycheho. Gól z posledního kola rozhodl o tom, že se Everton v Premier League představí i další sezónu.
Hodnoty jaké Dyche v tréninku vyznává mohou být cestou k tomu jak Everton úspěšně překlopit do nové éry klubu, který si rozhodně nebude chtít zopakovat neuvážené kroky z minulosti. Otázkou však stále zůstává jak se Moshiri vypořádá s Billem Kenwrightem za jehož působení si Sean Dyche zřejmě nebude umět představit nějakou šanci na větší a úspěšné změny, které přijít prostě musí. Je pravda, že část vedení už byla nahrazena, ale s nenáviděným Kenwrightem je to na mrtvém bodu i přestože jej Moshiri ze své pozice může odepsat lusknutím prstu. Vypadá to, že bude jen otázkou času, než za něj dosadí někoho jiného, což komplikuje právě fakt, že se to očekává od příštího vlastníka nebo spoluvlastníka klubu, jehož jméno se dříve či později stejně dozvíme.
Dá se tušit, že to bude buďto MSP Sports Capital nebo americká skupina 777 Partners, jehož členové už s působením ve velkých klubech mají. Příští sezóna je pro Everton naprosto klíčová k tomu, aby měl šanci spolu se stěhováním na nový stadion, Toffies vstoupí do nové éry- na cestě stát se klubem, který uvažuje rozvážně a nesnaží se amatérským způsobem koupit úspěch po vzoru těch, kterým se to podařilo v minulosti, protože jsou příkladem toho, že se to může vymstít. I pro Seana Dyche je to zatím asi jeho nejambicióznější projekt a mám jej za ideální postavu pro takový job. Jeho přísný styl založený na zodpovědnosti a fyzické připravenosti může Everton vrátit zpět nohama na zem a dostat jej alespoň do horní poloviny tabulky, kam historicky patří.
Václav Prokůpek