CYKLISTIKA
Shutterstock
Moji oblíbenou části roku z hlediska cyklistického kalendáře jsou jarní klasiky, především si užívám závod Okolo Flander a Paříž Roubaix. Flandry už máme za sebou, a proto se s vámi podělím o několik mých dojmů z Flander a dosavadní klasikářské sezóny.
Sám jsem měl možnost se v roce 2018 jako divák zúčastnit tohoto zajímavého závodu, a proto mě nesmírně potěšilo, že se na něj letos znovu vrátili diváci, atmosféra na Paterbergu a Oude Kwaremontu je prostě úžasná, věřím, že samotným závodníkům to nalilo krev do žil a třeba samotnému Mathiemu Van der Poelovi povzbuzování při posledním výjezdu pomohlo se udržet na zádech výtečného Pogačara. Pokud by vás zajímalo, jaké to na Flandrech bylo, jak jsem se tam dopravoval, rozhodně doporučuji pročíst můj starší blog s názvem: Můj největší cyklistický zážitek ve Flandrech!
Mnoho lidí by řeklo, že je nejvíce překvapil výkon Tadeje Pogačar, nicméně mě během závodu nejvíce překvapil Francouz Valentin Madouas. Snad kromě Alaphillipa mi Francouzi připadají v posledních letech velmi slabí, na to jak velká je to země a jak bohatou mají cyklistickou tradici. Valentin však ukázal, že s Francouzi, ba dokonce s týmem FDJ musíme letos počítat. Dle mého názoru byl Madouas třetím nejsilnějším závodníkem ve stoupáních, pouze při posledním průjezdu přes Oude Kwaremont nedokázal držet krok s fenomenální dvojicí Pogačar Van der Poel. Poměrně zkušeně si tento Francouz počínal i ve sprintu, když se mu společně s Van Baarlem povedlo na posledních 300 metrech dojet taktizující dvojici lídru. Teoreticky je totiž Madouas na sprinty poměrně slabý, nakonec však téměř porazil velmi silného Van Baarleho. Radost mi dělá rovněž celý tým FDJ, který snad poprvé v historii dokáže výrazně proplouvat do dění na čele klasik. Po týmu Jumbo Visma byli právě Francouzi letos tím druhým nejlepším týmem na kostkách.
Avšak v závodu Okolo Flander Jumbo Visma svou dominanci nepotvrdilo. Benootovi i Laportovi evidentně chyběl jejich lídr Wout van Aert, který se bohužel těsně před závodem nakazil koronavirem. Ačkoliv si Laporte vedl skvěle v přípravných závodech na kostkách, tentokrát nebyl schopen nejlepším v kopcích sekundovat. Možná jej ovlivnil pád, ale věřím tomu, že když na to člověk má, podá i tak dobrý výkon. Důkazem je třeba Mathieu Van der Poel, který spadl na Flandrech hned při své premiérové účasti, přesto dokázal s nejlepšími držet velmi dobře krok. Benoot sám po závodě přiznal, že neměl nohy na to, aby držel krok s nejlepšími. Na příkladu Jumba je podle mě zářně vidět, jak moc velkou roli sehrává v cyklistice psychika, když si tým věří, protože má silného lídra, jezdí to zároveň mnohem lépe domestikům. Christophovi Laportovi evidentně prospělo, že přestoupil z Cofidisu, kde byl jasným lídrem, do Jumba, najednou jako by prodal svůj potenciál.
V jednom ze svých starších blogů jsem psal o tom, že Tadej Pogačar je schopen s trochou štěstí vyhrát všechny monumenty cyklistického kalendáře. Letos se prokázalo, že tomu tak opravdu je. Pogačar byl velmi silný na závodu Milan SanRemo, kde všem velmi ztížil život při výjezdu Poggia, v minulých letech by mu podobné útoky jisto jistě stačily na to, aby utrhl své soupeře. Nicméně tento rok bylo až příliš moc jeho soupeřů v top formě, a tak se mu urvat soupeře na krátkém, a ne tak moc náročném stoupání nepovedlo. Příští rok už může být scénář úplně jiný. Na kostkách toho Pogačar zatím neodzávodil, avšak už při své premiéře na Dwars door Vlaanderen ukázal, že na kostkách se s ním musí počítat. Nebýt smůly byl by určitě v první skupině, ze které nakonec vzešel vítěz. Na Flandrech už byl Pogačar nejsilnější. Při výjezdu Oude Kwaremontu ani Paterbergu před sebe v podstatě nikoho nepustil, pořád vypadal velmi silně, v podstatě bez velkých známek únavy. Jak však víme, jednoho soupeře se mu urvat nepodařilo, pozdějšího vítěze Van der Poela, který má na Flandrech zatím úžasnou bilanci, nejhůře skončil na čtvrtém místě hned při své premiéře, poté už vždy bojoval o vítězství, ze tří soubojů na cílové rovince vzešel 2krát jako vítěz.
A změnilo by nějak výsledek, kdyby se závodu zúčastnil Wout van Aert? Myslím si, že ne. Z nějakého důvodu není Wout schopen vyladit formu na vrcholové klasiky. Ačkoliv toho na silnici odzávodil více než jeho věčný rival Van der Poel, povedlo se mu vyhrát „pouze“ 1 monument. Už několikrát jsme mohli vidět, že Wout zářil na přípravných závodech, bohužel pak tuto formu nepřenesl na den, kdy na tom skutečně záleželo. Příkladem budiž letošní Paříž Nice, kde si vedl skvěle, na Milan SanRemo však daleko zaostal. Nebo loni vyhrál Gent Wevelgem, nicméně na Flandrech o týden později nebyl schopen nejlepším sekundovat.
Blog bych chtěl zakončit něčím pozitivním, a to výkony Alexandera Kristoffa, po jeho přestupu do Francouzské stáje Intermarché – Wanty – Gobert Matériaux jsem už ho řadil do starého železa, na Flandrech však znovu dojel v top 10, a dokonce se mu povedlo sólovým únikem vyhrát poměrně prestižní klasiku Scheldeprijs. Výhra na této klasice většinou znamená, že se danému závodníkovi bude dařit na Roubaix.