LEDNÍ HOKEJ
Hokejisté v NHL se nemají špatně. Průměrný hokejista má roční plat okolo tří milionů dolarů, takže stačí odkroutit pár sezon a můžete v poklidu dožít. I přesto nalajnovaný zdravý životní styl a vystoupání na vrchol mnoho hráčů sklouzne k užívání drog nebo jiných nývykových látek. Co za tím vězí?
Hokej patří mezi fyzicky nejnáročnější sporty. Ve třech dvacetiminutovkách ze sebe hráči vymáčknou naprosté maximum. V hokeji není žádné vyklusávání jako ve fotbale. Často se jede na plný výkon až do střídání. A aby toho nebylo málo, jedná se o sport kontaktní, kdy k velkým hitům dochází v rychlosti přes 30 km/h. A to jsme se nedotkli bitek… Není se tak čemu divit, že modřiny, zlomeniny a vyražené zuby k hokeji neodmyslitelně patří.
Když sportovci podepíší smlouvu, souhlasí s tím, že budou na jedné straně královsky placeni, na straně druhé však budou muset odehrát ideálně 82 nebo i více zápasů ročně v té nejlepší lize světa, kde se rozhodně na půl plynu nejede. Hokejisté navíc musí neustále trénovat, aby podávali výkony na dostatečné úrovni. Stejně jako všichni sportovci, i hokejisté musí skloubit svoji náročnou práci s osobním životem. Výzkumy ukazují, že až 35 % elitních sportovců trpí duševními problémy, které zahrnují úzkosti, deprese a poruchy příjmu potravy. Špatné duševní zdraví je tak jedním z hlavních důvodů, proč se sportovci obecně uchylují k užívání drog. Navíc hokejisté jsou obecně považováni za drsňáky, a tak je pro ně často nechtěné, aby v očích veřejnosti byli spatřeni s nějakým problémem. Pokud se tedy nějaký hráč dostane do problému s drogami, často to minimálně ze začátku nedá najevo a nebude chtít pomoci od okolí.
Hokejistům pak drogy nebo jiné návykové látky pomáhají i k tišení bolesti. Jak jsme si připomněli výše, hokej je kontaktní. Někdo by mohl namítat, že ještě více kontaktní je takový americký fotbal, jenže týmy NFL za sezonu bez play-off odehrají pouhých 17 zápasů, což je skoro 5x méně zápasů než týmy v NHL. V žádném případě se nesnažím říkat, že v NFL nedochází k zraněním nebo že to není tvrdá hra. Na rozdíl od NHL však hráči mají mnohem více času na zotavenou a troufnu si říci, že týmy NFL také mají širší kádry, kdy při zranění může jednodušeji naskočit náhradník (zvláště pokud se nejedná o klíčovou pozici jako je quarterback). Tišení bolesti z neustálých hitů tak jednoduše může sklouznout k opioidové závislosti, což se například vymstilo Jimmymu Hayesovi, bývalému hráči Chicaga, Floridy, Bostonu a New Jersey, který se předávkoval směsicí kokainu a syntetického opioidu fentanylu.
Drogy nebo jiné návykové látky rovněž pomáhají hráčům „vypnout“ a alespoň na chvíli zapomenout na stres a nejistotu spojenou s hraním kontaktního sportu profesionálně. Ve většině profesionálních sportů, nejen v hokeji, jsou sportovci pod neustálým tlakem, aby podávali dobré výkony. Je mnoho lidí, kteří jsou připraveni a ochotni hrát. Stačí pár nepovedených zápasů a stojí za vámi zástup mladíků dychtivých dostat se na vaše místo. To samé platí pro zranění – nikdy nevíte, kdy se zraníte a budete muset pověsit brusle a hokejku na hřebík. Dalším problémem je kultura, ve které mladí hokejisté vyrůstají. Ponižování je často na denním řádu a mnoho slabších povah to nemusí zvládnout, a tak si najdou berličku v podobě drog.
Kromě toho jsou hokejisté, podobně jako jiní profesionální sportovci, v obklopení párty. Cesta k závislosti na alkoholu nebo na kokainu se tak přímo nabízí. Jak radí jedno české fotbalové přísloví – když se sportovec rád napije, měl by se držet dále od okna, aby z něj nevypadl. Co se alkoholu v hokeji týče, jedním z nejhlasitějších varujících kazatelů je Justin Bourne, který otevřeně hovoří o tom, jak během své hokejové kariéry popíjel, čepoval pivo a nutil své kamarády flámovat. Bourne také musel soupeřit s odkazem svého otce Boba Bourna, hvězdy NHL, což pravděpodobně podpořilo jeho nadměrné pití alkoholu. Navíc Bob Bourne bojoval s alkoholismem, což pravděpodobně předurčilo jeho syna ke škodlivému vztahu k alkoholu. Děti holt od rodičů obkoukávají skoro vše, a to včetně nepěkných vzorců chování. K alkoholu se uchýlil třeba i Davin Setoguchi, a to po tom, co byl z NHL přeřazen zpět do AHL. Setoguchi nejdříve pil piva, ale postupně se propracoval k whiskey, přičemž když se konečně rozhodl, že svůj život změní a nastoupí na protialkoholní léčení, bylo mu doporučeno, aby než nastoupí, s pitím sám od sebe nepřestal, protože by ho abstinenční příznaky mohly zabít.
NHL si závislosti na návykových látkách a velkému počtu psychických problémů samozřejmě všimla, a tak vytvořila asistenční program, který hráčům a jejich rodinám pomáhá. Aby se hráči nebáli programu využít z finančních důvodů, tým hráči, který do programu nastoupí, nepřestane vyplácet mzdu. Program například pomohl Jakubovi Vránovi, který tam zamířil z Detroitu. Pomoci by mohl též Adamovi Růžičkovi, který tento týden na svůj instagram nahrál video, na kterém měl kreditní kartou perfektně nalajnovanou čáru, kterou by mu mohla závidět nejedna primátorka Brna.