FOTBAL
Tak trochu ve stínu startu jarní části fotbalové ligy proběhl ve čtvrtek 8.února v pařížském kongresovém centru La Maison de la Mutualité los již čtvrtého ročníku evropské Ligy národů.Na český tým po sestupu z elitní divize čeká tentokrát „béčková“ skupina a v ní nepříliš atraktivní ale o to nepříjemnější celky Ukrajiny, Albánie a Gruzie. Cíl pro český nároďák je jasný – v mírně pozměněném formátu soutěže vybojovat postup zpátky do A skupiny. Úspěch v Lize národů je navíc důležitý ještě z jednoho hlediska – ve hře jsou opět čtyři vstupenky do baráže o mistrovství světa 2026 pro úspěšné týmy Ligy národů, které si nevybojují postup v kvalifikaci. I proto důležitost a prestiž soutěže stále stoupá a už dávno přerostla původní záměr organizátorů, totiž dát systém přípravným zápasům. Na UEFA si jsou samozřejmě potenciálu Ligy národů dobře vědomi a budou z ní chtít nepochybně vytěžit co nejvíc. V tomto blogu bych si chtěl trochu zaspekulovat, co může v budoucnosti Liga národů přinést.
Evropská fotbalová Liga národů byla poprvé rozehrána v září 2018. Od té doby se hraje pravidelně každé dva roky, základní část vždy na podzim sudého roku. Původní myšlenkou nově vytvořené soutěže hrané pod hlavičkou UEFA bylo dát řád a systém přátelským a přípravným zápasům, kde by se spolu utkávaly týmy na přibližně stejné úrovni s možností postupu do vyšší kategorie i sestupu do nižší. I přes počáteční skepsi bylo již během prvního ročníku zřejmé, že potenciál této soutěže je daleko větší, což potvrzoval jak zájem diváků a médií, tak v neposlední řadě marketingových partnerů. UEFA tedy poněkud změnila hrací systém a zvýšila počet odehraných zápasů, rezervy v této soutěži jsou však stále obrovské a UEFA zcela jistě bude hledat další způsoby, jak soutěž ještě více zatraktivnit a samozřejmě náležitě zpeněžit.
Pro letošní rok UEFA připravila významnou novinku – baráže o postup a sestup. Provázanost jednotlivých úrovní, postupy a sestupy jsou hlavním nosným prvkem celé soutěže. Současný model, kdy vítězové skupin na úrovni B, C a D automaticky postupují a naopak posledním týmy z úrovni A, B a C sestupují zůstane zachován. Přidávají se k němu však baráže, kde týmy ze třetích míst skupin A, B a C budou hájit svoji účast v dané kategorii proti druhým týmům ze skupin B, C a D. Baráž se bude hrát příští rok na jaře (všechny zápas základních skupin se hrají již tradičně na podzim) klasickým pohárovým systémem na dva zápasy doma – venku. Ubyde ta zápasů, kde takříkajíc „o nic nepůjde“. Naopak, svoji roli může hrát nejen každý získaný bod, ale doslova i každý vstřelený gól. I ten může rozhodovat, jestli mužstvo bude bojovat o postup do vyšší kategorie nebo se naopak zachraňovat v nevyzpytatelné baráži.
Zachován naopak zůstává systém vyvrcholení Ligy národů, tedy jakési „final four“ ve kterém se příští rok v červnu utkají vítězové skupin kategorie A. UEFA zatím nesáhla k rozšíření finálového turnaje, ale je jisté, že se jedná jen o otázku času. Inovovaný systém s barážemi přímo vybízí, aby si postup na závěrečný turnaj vybojovala dvě nejlepší mužstva z každé skupiny A. Vzniknout by tak mohlo „malé mistrovství Evropy, kterého by se pak každé dva roky (v lichých letech, kdy se nehraje „velké“ EURO ani mistrovství světa) účastnilo osm týmů. A jak by takový turnaj mohl vypadat? Samozřejmě se nabízí klasický skupinový model, kterým se hrálo EURO v letech 1984, 1988 a 1992, tedy dvě skupiny po čtyřech s následným semifinále a finále. Takový turnaj je však poměrně časově i organizačně náročný. UEFA by tedy nejspíš volila nějaký jednodušší model, v podobě KO systému. Jednou z možností je klasické dvouzápasové play-off, kterým dnes vrcholí Liga mistrů i ostatní evropské poháry. Ale i ten se zdá být pro Ligu národů poněkud těžkopádný. Přednost by proto dostal nejspíš systém, kterým v „covidovém“ roce 2020 vrcholily Liga mistrů i Evropská liga, a který se setkal s tak pozitivním ohlasem, že se dokonce uvažovalo o jeho využití i v následujících letech – krátký turnaj v podobě jednozápasového play-off. Takový turnaj, čítající čtvrtfinále, semifinále a finále, se dá odehrát za deset dní, navíc vítězové skupin mohu dostat výhodu a odehrát čtvrtfinále na domácí půdě. Semifinále a finále by se pak mohla odehrát na jednom, předem vybraném stadionu.
Další novinka, se kterou je do budoucna nutné počítat, na první pohled nevypadá zrovna přívětivě. Je celkem pravděpodobné, že rozpínající se Liga národů časem nahradí klasickou kvalifikaci, tedy přinejmenším na mistrovství Evropy. V případě světového šampionátu sice FIFA trvá na klasickém kvalifikačním modelu, otázkou však je, zda je pozice UEFA natolik silná, jestli si Ligu národů jako způsob kvalifikace nakonec neprosadí, pokud bude chtít. Že se tak ale stane v případě evropského turnaje je však celkem očekávatelné. A povedou k tomu víceméně pragmatické důvody. Zatímco letošního EURA se zúčastní 24 týmů, za čtyři roky na šampionátu ve Velké Británii a Irsku jich bude již 32. Klasický model kvalifikace, ze kterého by na šampionát nebo do baráže postoupily dvě třetiny účastníků, tak nedává příliš smysl. Daleko pravděpodobnější je, že o většině účastníků turnaje rozhodne pořadí v Lize národů, dodatečné kvalifikace se pak zúčastní pouze ty týmy, které v Lize národů neuspějí. Přidanou hodnotou tohoto systému by navíc byla eliminace rizika, že by postup na EURO unikl některému z „ekonomicky nezbytných“ účastníků, jak se to v minulém roce málem stalo Itálii.
Pokud by skutečně Liga národů nahradila kvalifikační cyklus, vzniklo by navíc ve fotbalovém kalendáři poměrně hodně prostoru, který by se dal využít – k další expanzi Ligy národů. Ta by se najednou nemusela hrát jen na podzim, ale rovněž v jarních měsících. To sebou nese možnost (a vlastně i nutnost) významně změnit hrací formát. UEFA jasně deklarovala, že skupinový model považuje za přežitý, a pro klubové soutěže již od něj od následující sezóny upustila. Dá se předpokládat, že se tak výhledově stane i v případě Ligy národů. I zde by se pravděpodobně sáhlo k nějaké obdobě „Švýcarského systému“ (viz závěr blogu), otázka jen zní, kolik utkání by se v případném modelu podzim – jaro při zachování systému baráže a případného osmičlenného finále dalo odehrát.
Jak by se vám tyto změny Ligy národů líbily?
Co je „švýcarský systém“?
Švýcarský systém je turnajový systém používaný tam, kde není z časových nebo kapacitních důvodů možné, aby se účastníci utkali každý s každým, a pořadatelé zároveň nechtějí použít klasický vyřazovací systém. Využívá se hlavně ve sportech, kde se v rámci turnaje potkává velké množství hráčů nebo týmů, např. v šachu, šermu, badmintonu nebo squashi. Princip systému spočívá v rozdělení účastníků tak, aby proti sobě v každém kole nastupovali hráči (týmy) přibližně stejné kvality. První kolo bývá zpravidla nalosováno nebo nasazeno dle výkonnostního žebříčku, v dalších kolech se pak mezi sebou utkávají soupeři, kteří v předchozím průběhu nasbírali stejný nebo podobný počet vítězství či bodů. Turnaj se hraje na předem určený počet kol. Hlavní výhodou systému je, že již po relativně nízkém počtu kol (oproti systému každý s každým), lze dospět k tabulce odrážející skutečnou výkonnost. V případě Ligy národů lze předpokládat určitou inovaci systému. Rozpis všech zápasů bude určen předem na základě žebříčku UEFA. Podle něj obdrží každý účastník určitý počet bodů, při čemž součet bodů všech soupeřů bude pro každý tým přibližně stejný. Bude tak zajištěno, že nikdo nebude zvýhodněn či znevýhodněn příznivým nebo nepříznivým losem.