FOTBAL
Letošní sezóna si bez ohledu na pozdější mistry, účastníky pohárů či sestupující připíše jedno zásadní vítězství – fanoušci se vrátili do ochozů, či ještě lépe, berou je doslova útokem. Prakticky všechny ligy napříč starým kontinentem hlásí nárůst průměrné návštěvnosti na stadionech – a netýká se to pouze prvních lig, ale i nižších soutěží. Odborníci na marketing věří, že se tento nový trend potvrdí dlouhodobě. Na druhou stranu vědí, že důležitou složkou atraktivity fotbalu je její faktor zábavy. A jak zatraktivnit devadesátiminutovou podívanou, aby se z ní pro většinu diváků nestala nudná a postradatelná ztráta času? Vítám všechny u dalšího blogu. Dnes o tom, že cesta k vyšší atraktivitě fotbalu má mnoho podob – a ne všechny z nich vnímají fanoušci pozitivně.
Česká první liga se před začátkem jara nečekaně ocitla v hledáčku celé řady potenciálních investorů, kteří uvažují o vstupu do majetkových struktur ligových klubů. Nakolik vážně je tento investiční „run“ na české kluby opravdu míněn, nám ukáže až čas. Kromě již potvrzených majetkových přesunů ve Slavii či Liberci, si na případné změny v majetkové struktuře Budějovic, Teplic či Olomouce budeme muset ještě počkat. Tento zájem zvyšuje mimo jiné atraktivitu ligových soutěží pod hlavičkou LFA. Česká první liga surfuje na vlně popularity jak již dlouho ne. Očekávaná přetahovaná uhelných miliardářů Tykače a Křetínského o titul, dosud famózní tažení českých zástupců evropskými poháry, stále více pohlednějších zápasů a nadprůměrné návštěvy – to vše připisuje české první lize kladné body do indexu atraktivity. Svůj podíl na tom bezpochyby má také již dříve ohlášené navýšení výnosů z televizních práv. Otázkou zůstává, kam se tento vývoj bude nadále ubírat. Neuškodí se proto ohlédnout přes rameno, jak se s aktuálním nárůstem atraktivity fotbalových soutěží potýkají jinde. Pěkný příklad nám nabízí sousední Německo.
I když se to na první pohled nezdá, dokáže dlouhodobá titulová dominance jednoho klubu poškodit atraktivitu soutěže úplně stejně jako korupce, chybující VAR či cinklé sázky. Jedenáct německých titulů Bayernu v řadě přidělalo vrásky nejednomu marketérovi. Jak prodat fanouškům ligu, kde je mistr stále stejný? Fotbalu svědčí rozmanitost a té se německé bundeslize v této sezóně dostává více než vrchovatě. Vděčí za to raketovému vzestupu Leverkusenu pod taktovkou Xabiho Alonsa. Při hodnoceních jeho překvapivých tahů se média předhánějí v superlativech. Před posledním zápasem s Bayernem, kdy Leverkusen triumfoval zaslouženě 3:0, neváhal přeskupit obrannou řadu na čtyři obránce. Výsledek? Harry Kane si téměř nekopl. Za celý zápas se potkal s balonem všehovšudy dvacetkrát. Bayern se tak ocitl v nezáviděníhodné situaci. Zatímco Leverkusen zůstává ve hře v lize i poháru, Bayern vypadl z poháru a od aktuálně vedoucího Leverkusenu ho dělí pět bodů. Paradoxně každá další ztráta Bayernu, která přihraje Leverkusenu titul, bude požehnáním pro navýšení atraktivity bundesligy – a to především v globálním měřítku. Pro Bayern jistě hořké zjištění, přitom dosud platil za výkladní skříň i vstupní bránu německého fotbalu, která lákala zahraniční investory. Úspěch jednoduše táhne v každém odvětví. Pro zbytek bundesligy platil Bayern za pověstnou žábu na prameni, která na sebe vázala většinu finančních toků, přičemž zbytek ligy v globálu spíše paběrkoval. To se teď má změnit a není to pouze zásluhou Leverkusenu.
Německé fotbalové lize (DFL), která řídí první a druhou bundesligu, se závěrem minulého roku podařilo nejtěsnější možnou většinou prohlasovat vstup zahraničního investora (o pozadí vstupu jsem psal zde:
Peníze především? ). Slibuje si od něj investici ve výši jedné miliardy Euro, kterou by použila na digitalizaci, vývoj nových formátů k propagaci soutěží a k dalšímu šíření globálního povědomí o bundeslize. Za to mu hodlá nabídnout osmiprocentní podíl z televizních práv po dobu dvaceti let. Cíl je zřejmý: ještě více zvýšit globální atraktivitu a konkurenceschopnost bundesligy především ve vztahu k anglické Premiere League a tím i příjmy jednotlivých klubů. Proti tomuto rozhodnutí se velmi vehementně staví fanouškovské organizace napříč Německem. Stále častěji se skloňují slova jako „výprodej ligy“ a „ztráta identity“. Zde se záměr se zvýšením atraktivity soutěží tvrdě střetává s fanouškovskými představami, jaký fotbal vlastně chtějí sledovat. Měl by to být globální produkt, nebo by si měl uchovat svá regionální specifika? Většina fanoušků si nepřeje, aby německý fotbal nastoupil cestu k finále DFB-Pokalu v Rijádu či Dauhá. Obávají se, že investor zneužije svoje výlučné postavení a začne klubům diktovat harmonogram soutěží tak, aby produkovaly co největší zisky. Jako o možných investorech se hovoří o nadnárodních fondech, ve kterých mají prostředky investované státy jako např. Saudská Arábie. V očích mnohých fanoušků se atraktivita klubu nepočítá výši jeho zobchodovatelné hodnoty, nýbrž schopností oslovit širokou veřejnost historií, hodnotami, výjimečností hráčského kádru apod. Aktuální protesty fanoušků, které vedly k četným přerušením zápasů, kdy na plochu hřiště pršely čokoládové mince či tenisové míčky, přiměli zástupce některých klubů, aby začali prosazovat opakování těsného – a z pohledu fanoušků – netransparentního hlasování. DFL to ale striktně odmítá a považuje prosincové rozhodnutí za závazné. Boj o to, jak zvyšovat ve fotbale atraktivitu soutěží, tak v Německu jen tak neutichne.
Trochu ve stínu aktuální diskuze o vstupu zahraničního investora do německého fotbalu zůstává iniciativa fotbalových veteránů Lukase Podolskiho (aktuálně Górnik Zabrze) a Matse Hummelse (BVB), kteří po vzoru španělské halové „King’s League“ promované bývalým hráčem Barcelony a dnes úspěšným sportovním podnikatelem Gerardem Piquéem, založili její německou obdobu „Baller League“ (o fenoménu „King’s League“ jsem psal zde:
Ibaiova fotbalová říše ). Podobně jako ve španělském případě nejde Podolskimu s Hummelsem o to revolucionizovat fotbal jako takový, jen ho jinak vizualizovat a oslovit především mladší publikum, které realitu vnímá stále více skrze displej svého mobilního telefonu a jeho různorodých aplikací. Také oni se ohánějí zvýšením atraktivity fotbalu obecně a schopností nového formátu pokrýt ty skupiny potencionálních fanoušků, kteří považují dvě hodiny strávené v průměru na stadionu při klasickém zápase za nudu k uzoufání.
Zápasy se hrají výhradně v hale v šesti hráčích ve dvou poločasech dvakrát po patnácti minutách (viz video). Pokud zápas skončí nerozhodně rozhodují samostatné nájezdy tak dlouho, dokud jeden tým nebude mít navrch – to vše ale pouze do času 17 minut a 37 sekund. Pak přichází na řadu kolo štěstí, které rozhodne o pravidlu, kterým se bude další průběh zápasu řídit. Ty mohou býti opravdu různorodá – např. hra na jeden dotyk nebo že se vstřelené branky násobí dvěma. Týmy mají své promotéry, což jsou většinou veřejně známé osobnosti nebo bývalí hráči. Ti si vybírali hráče ze šestnácti tisíc žádostí, které vedení soutěže na svoji výzvu obdrželo. Prvního ročníku se účastní 12 týmů. Hraje se vždy v pondělí po dobu jedenácti týdnu každý s každým. Místem zápasů je Kolín, na jehož bundesligovém stadionu se začátkem dubna uskuteční turnaj nejlepších čtyř týmů celé soutěže. Teprve avizované finále ukáže, zda si tato forma fotbalu najde své publikum. Zápasy lze sledovat buď na místě – vstupenky se prozatím rozdávají zájemcům zdarma prostřednictvím losu, nebo na YouTube či soukromé televizní stanici ProSieben Maxx.
Zvyšování atraktivity fotbalu je jistě bohulibé, jak ale ukazuje německý příklad má své limity. Někdy snaha získat více prostředků neznamená automaticky zvýšení atraktivity fotbalových soutěží – naopak může znamenat vážný rozkol mezi kluby a fanoušky. Na druhou stranu jsme svědky toho, že vnímání fotbalu se bude stále více posouvat směrem k jeho co nejvyšší virtuální atraktivitě. Zájem fanoušků se tak nebude koncentrovat na to, co reálně vidí na hřišti, nýbrž na to, co se odehrává na displejích jejich koncových zařízení. Nadále nám ale zůstane možnost volby, v jakém „balení“ chceme fotbal sledovat – a to se prozatím nezmění.
Filip Beránek, Václav Prokůpek