FOTBAL

1. ITALSKÁ LIGA

Hlavní událostí šestého kola italské Serie A je bezpochyby první ztráta – a rovnou prohra – Interu, který doma nestačil na Sassuolo. Zabrat se naopak podařilo jeho pronásledovatelům, když vyhrály AC Milán, Juventus i třeba mistrovská Neapol. Tam mají ovšem k pohodové atmosféře hodně daleko.

Xabi Alonso - Leverkusen

Radost Interu netrvala příliš dlouho. Krátce před poločasem šli Nerazzurri v domácím souboji se Sassuolem do vedení, ale poté přestali hrát. A tým Alessia Dionisiho toho okamžitě využil: dvěma góly utkání otočil a ze San Sira si odvezl cenné a nečekané vítězství. Po víkendovém úspěchu proti Juventusu se jednalo druhý skalp velkého favorita, na kterém si Berardi a spol. smlsli. A že to rozhodně není obvyklé dokazuje i statistika, která říká, že něco podobného – tedy porazit Inter a Juventus ve dvou po sobě jdoucích kolech – se naposledy povedlo Udinese v lednu 2011!

Kouč Inzaghi byl po porážce pořádně zachmuřený a není se mu co divit. Inter zahodil příležitost získat doma proti průměrnému soupeři další tři body a vytvořit si náskok do zbytku náročné sezony. Jeho výkon ale vůbec nebyl dobrý a někteří hráči (jako třeba Lautaro Martínez) vypadali docela unavení. Podceňovat výsledek z tohoto klání tedy rozhodně nelze. Ofenzivní duo Martínez – Thuram, který sice zaznamenal svou třetí asistenci v úvodních šesti kolech, což se mu povedlo jako druhému po Antonio Candrevovi, zrovna nezářilo a situaci nevylepšil ani příchod náhradníka Sancheze. Bez zraněného Arnautoviće má navíc Inzaghi méně možností, jak točit sestavu.

„Musíme se zlepšit,“ prohlásil po utkání trenér, který mohl být spokojen maximálně s pěknou trefou obránce Dumfriese a s výkonem jeho kolegy Darmiana, který zaznamenal 71 úspěšných přihrávek (z 80 pokusů), v čemž byl nejlepší na hřišti. Jinak ale musel přiznat, že výkon jeho týmu velmi nebezpečně připomínal hru Interu v prvním zápase Ligy mistrů, kdy zachraňoval bod na hřišti Realu Sociedad.

Zaváhání svého soka velmi rádi využili hráči AC Milán, kteří o tom ale ještě po své výhře na půdě Cagliari nevěděli. Kouči Piolimu naopak sázka na čerstvější sílu vyšla, když nechal odpočívat útočníky Girouda s Leaem a na jejich místo poslal Okafora a Chukwuezeho.

Do vedení šli nicméně svěřenci trenéra Ranieriho, trefil se Luvumbo. Jenže jen o chvíli později srovnal právě Okafor a ještě do přestávky AC Milán vedl. Pojistku pak přidal ve druhé půli další nový hráč Loftus Cheek a prohra v derby rázem tolik nebolí, protože Rossoneri mají stejně bodů jako jejich rival!

Výhra na Sardinii je o to cennější, že se jednalo teprve o první případ od loňského září, kdy AC Milán dokázal otočit utkání, ve kterém prohrával! Tehdy se mu to povedlo proti Interu… Okafor a Tomori pak svými dvěma trefami zařídili, že Milán skóroval v závěrečných 15 minutách prvního poločasu už pětkrát, což se nikomu jinému v lize dosud nepodařilo.

Pozornější z vás si pak možná všimli i toho, že za AC Milán skórovali dva Angličané (Tomori a Loftus Cheek), čímž se AC stalo teprve druhým týmem, kterému se něco podobného v historii Serie A povedlo. Tím prvním byl AS Řím v roce 2021, kdy se proti Atalantě trefili Abraham a Smalling.

Zpátky na vítěznou vlnu se vrátil také Juventus, který dal zapomenout na prohru se Sassuolem (2:4), včetně trapného výkonu defenzivy, a porazil Lecce 1:0. V tomto souboji ale šlo přímo o třetí místo, takže vítězství nad tradičně slabším soupeřem mělo mnohem větší váhu než obvykle.

Kouč Allegri ho ale nijak nepřeceňoval a požádal média, aby začala o jeho týmu referovat objektivně. Do porážky v Sassuolu podle nich totiž byli aspirantem na boj o mistrovský titul, hned po ní zase nejhůře bránícím a hrajícím týmem v lize. Alespoň tak to z jejich vyjádření kouč Juve cítil. Teď své hráče pochválil, ale znovu zdůraznil, že mladí hráči v jeho výběru nemají zkušenosti na to, aby mohli okamžitě pomýšlet na zisk titulu.

Jenže statistiky hovoří jasně. Juventus má po šesti kolech 13 bodů a tolik jich v této fázi neměl od sezony 2019/20, kdy naposledy (pod vedením Maurizia Sarriho) získal mistrovský titul. To se potom dá těžko uvěřit, že tým s takovým jménem nemá ty nejvyšší ambice.

Nejhorší vstup do nové sezony od ročníku 2015/16 naopak prožívá mistrovská Neapol. Ta v minulém kole sice porazila Udinese 4:1 a dostala se na 11 bodů, ale v předešlých ročnících jich v této fázi měla vždy více. Příznivce Partenopei nicméně znervózňují jiné věci.

Především je vztah hráčů a nového trenéra. Není tomu tak dávno, co se řešilo, že se po svém střídání rozčiloval Kvaratskhelia, který byl vloni s Victorem Osimhenem hlavní oporou klubu. O týden později přichází při zaváhání v Boloni to samé s nigerijským útočníkem, který navíc neproměnil penaltu.

Aby toho nebylo málo, 24 hodin před výkopem duelu s Udinese vzniká kauza, kdy se Osimhen naštval na klub, že zveřejnil na sociálních sítích video, které si utahovalo z jeho neproměněné penalty. A to, že nešlo jen o nějakou pomluvu potvrdil hráčův agent, který pohrozil klubu soudem.

Video bylo smazáno, ale oficiální omluvy se Victor nedočkal. Možná se ale není co divit, protože se ani on neomluvil za své chování po střídání v Boloni. Před startem utkání s Udinese pak svět obletěly zprávy o tom, že Osimhen v Neapoli neprodlouží a odejít může údajně už v lednu. Vše přiživil i jeho příjezd na stadion, kdy se neplácl se spoluhráčem Demmem. Možná ho ale jen neviděl, protože činovníka klubu, který mu vyrazil naproti normálně objal.

Na rozcvičce, kam dorazil tradičně jako poslední, se ale Osimhen choval zcela normálně a dočkal se i vřelého přijetí fanoušků, které on pak sám vesele zdravil. Kouč Garcia před utkáním prohlásil, že nemotorné chyby na sociálních sítích byly probrány a vše je vyřešeno.

Jeho slova měla potvrdit i situace z prvního poločasu: Neapol dostala možnost zahrávat penaltu a francouzský kouč vzal míč a jasně zvolal: Victor! Ten se nicméně k zahrávání nikterak nehnal a míč si postavil Piotr Zielinski. Proměnil a Neapol vedla 1:0. Když se pak do konce první půle trefil i samotný Osimhen, zdálo se, že je vše vyřešeno.

Mezi střelce se pak navíc zapsal i Kvicha Kvaratskhelia, který předtím trefil dvě tyče a svou radost z gólu sdílel následně po utkání i s novináři. Na přesnou trefu totiž čekal už od března a jak sám přiznal, spadl mu kámen ze srdce. Bude to ale definitivní konec všech potíží v Neapoli?

By Václav Prokůpek

Podnikatel v oblasti médií, investic a sportu, trenér, redaktor a komentátor, krizový manažer, účastník Rallye Paříž - Dakar 1995

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *