FOTBAL
1. ANGLICKÁ LIGA
Se zavedením systému VAR se začalo čím dál častěji ve fotbale řešit, kolik zkoumání sporných momentů zabere času a kolik se má či nemá nastavit minut nad řádnou hrací dobu. Průlom přineslo poslední MS v Kataru, kde rozhodčí začali nastavovat „rakety“ a tím se ještě více rozproudila debata o zavedení tzv. čistého času. V následujících řádcích zkusím probrat pár věcí, nad kterými se během zápasů vždy pozastavím a řešil bych je v současné době moderních technologií poněkud jinak.
Fotbal
Před rozjezdem fotbalových soutěží v Anglii jsem zaregistroval nařízení (doporučení) rozhodčím, za které situace nastavovat a „nebát“ se v souladu s tím, co jsme viděli právě v Kataru, přidávat větší porci minut. Co jsem měl možnost zatím sledovat, tak rozhodčí v nižších i juniorských soutěží skutečně nakládají dost minut nad rámec oficiálního času. A to i v ligách, kde se systém VAR nevyužívá, a odpadají tím největší průtahy. Není výjimkou nastavení v součtu obou poločasů mezi 12-15 minutami, ale k vidění bylo v některých zápasech třetí anglické i přes 20 minut.
Z jedné strany je to pochopitelné a spousta fanoušků tomuto trendu (včetně mě) tleská. Ceny televizních práv a vstupenek se na špičkové soutěže šplhají do nebeských výšin. A divák chce logicky za tuto cenu vidět co nejvíce fotbalu. Nikoliv nejrůznější kreace při nekonečném válení se po zemi či diskuzní kroužky s rozhodčími. To si může pustit v televizi mnohem levnější variantu až nebezpečně se stále opakující reprízy pořadů Honzy Musila na Barrandově.
Na druhé straně musíme brát v úvahu fakt, který se už probíral během šampionátu. S dlouhými nastaveními roste vytížení už tak mnohdy unavených hvězd vlivem velkého počtu zápasů. Zvlášť trenéři v Anglii na velké množství utkání a přetížení fotbalistů upozorňují. Ostrovní kluby často odehrají 7 zápasů za měsíc. Pokud přičteme ke každému z nich ještě 12-15 minut nastavení za každý match, dostaneme v průměru další celé utkání v měsíci. Což už je problém a výrazně to ovlivní systém regenerace, tréninků, před a pozápasové přípravy obecně. Určitě se bude opět přetřásat zavedení čistého času či jiných „vychytávek“, abychom viděli méně zdržování a průtahů. Zkusím vybrat dvě věci, které mě v zápasech příliš nebaví a stálo za úvahu je změnit.
Karty za diskuse s rozhodčími
Při sledování mnoha zápasů napříč soutěžemi taková klasická situace. Během utkání dojde při současné rychlosti k nějaké na první pohled složité nebo pro sudího nepřehledné situaci ve vápně. Tisíce diváků začnou v hledišti bouřit, není slyšet vlastního slova a sudí začne v uchu štelovat zařízení a čeká, co mu řekne videorozhodčí. V tu ránu se kolem něj seběhne chumel hráčů a začnou na něj ze všech stran povykovat. Rozhodčí marně ukazuje, že si potřebuje poslechnout pokyny od videa. Zacpává si uši, aby vůbec něco slyšel a odhání od sebe fotbalisty. Kolikrát jsme svědky i dost bizarních scén, kdy rozhodčí od části hráčů odbíhá, zatímco další klubko hráčů ho nahání z druhé strany po trávníku.
Ok, komunikace mezi hráči a sudími probíhá v zápase neustále a mám pochopení pro občasné vyjasnění si některých situací. Zejména z řad kapitánů jednotlivých týmů. Přesto neustálé krafání do práce sudích v současnosti, kdy si díky technickým vymoženostem celou situaci mohou prohlédnout na videu, mi přijde dost zbytečné a zdržující průběh hry. A osobně bych toto více trestal kartami.
V dřívějších dobách bylo možné u rozhodčích leccos vyhádat. Kdysi zvládl kapitán Sparty Poborský rozmluvit hlavnímu arbitrovi penaltu v Příbrami, což by se dnes při systému VAR už stávat nemělo. Ačkoliv stačilo jen pár týdnů nové sezóny, abychom se opětovně mohli přesvědčit, že Česká republika je stále země neomezených možností…
Hojně se také řeší délka komunikace hlavního rozhodčího s videorozhodčím. Část fotbalové veřejnosti volá po zrychlení celého procesu. Zvlášť v situacích, kdy hlavní sudí přehlédne zcela jednoznačnou situaci, by měl dostat rychlé avízo do sluchátka a celou situaci prohlédnout na videu. Nikoliv dlouhé vteřiny komunikovat s VARem a až pak odběhnout k videu. Z mého pohledu je nynější řešení lepší než dříve. Díky technologiím se urychlilo vyhodnocení ofsajdů a obecně sudí tak často nechodí k videu. Ze zápasu není až taková bramboračka jako při začátku s videem. Byť samozřejmě záleží soutěž od soutěže. Pokud občas zabrousíte na streamy do některých jihoamerických lig, tak tam mnohdy řeší sporné situace na videu s neskutečnými prodlevami a následné nastavení je často ani omylem nepokryje.
Tresty za simulování
Letecké dny, nahrané pády a nekonečné svíjení se trávníku po banálních zákrocích. Další velký nešvar. Léta se na něj upozorňuje a v současnosti je to s videem největší důvod k dlouhému nastavení. Čísla však hovoří jasně. I nastavení o 15 minut za oba poločasy jen těžko nahradí leckdy desítky minut zdržování. Tvořené z části právě se povalováním po hřišti.
V souvislosti se systémem VAR bych zejména za přílišné pády ve vápně dával žlutou. Z mého pohledu téměř pokaždé po odvolání penalty VARem. V 90% procentech případů totiž útočící hráč vždy pádu na zem přidá. Již jsme viděli několikrát udělení žluté karty za faul a zároveň žlutou za přehnanou reakci faulovaného. Vzhledem k obřímu množství simulací se ale trestá kartami velmi málo. Zvláště když rozhodčí to kolikrát vidí zcela jasně na videu.
Takový flagrantní případ se před pár týdny udál v české lize při slavnostním otevření hradeckého stadionu. Václav Pilař ve vápně udělá krok směrem k protihráči ve skluzu, jenž by ho absolutně netrefil, a šlápne na něj přesně tak, aby se dočkal pověstného kontaktu. Vzápětí se prohne v zádech jako po by ho někdo sestřelil harpunou a jde k zemi. Dalibor Černý ani po intervenci VARu zcela nesmyslně penaltu neodvolá. Ačkoliv tohle je pro mě zkrátka jednoznačná žlutá za simulování. A penalta ani ve snu.
Stejně to viděla také komise rozhodčích. Dalibor Černý zvládl perfektně vypjatá derby na konci loňského sezóny, ovšem také v minulostí se mu povedlo několik podobných minel. Další věc je právě chování Pilaře. Jako fotbalista byl vždy výtečný a obdivoval jsem jeho pevnou vůli a neutuchající touhu se vracet na špičkovou úroveň i přes velmi těžká zranění. Podobnými hereckými kousky si už v minulosti mnohokrát pokazil reputaci. Navíc celá věc proběhne za takřka rozhodnutého stavu 4:1 pro Hradec…
Systém VAR měl právě podobné jednání odhalit a rozhodčí tyto nejrůznější herecké výkony trestat. Místo toho však vidíme stále obrovské množství „soft“ penalt, kdy si útočící hráč šikovně naběhne do obránce či brankáře, aby se mohlo oprášit pověstné Limbovo: Ten kontakt tam byl. A svalí se na zem jako pytel brambor, ačkoliv mraky podobných soubojů v hloubi pole hravě ustojí.
Uvidíme, jestli se na tom něco v brzké budoucnosti něco výrazně změní. Spíše mi tak vychází, že mraky zdržování a simulování budou stálým koloritem fotbalových zápasů. A jen tak se jich nezbavíme. A místo nastavování větší a větší porce minut navíc postupně vše bude směřovat k zavedení tzv. čistého času. A vůbec bych se při současných rychlých změnách nedivil, pokud by se už na konci desetiletí v tomto formátu fotbalové zápasy hrály.