FOTBAL
1. ANGLICKÁ LIGA
Během pouhých osmi let se podařilo klubu postupnou prací dostat z League One až na úplný vrchol, mezi těžké váhy anglické Premier League. Podaří se kometě nejen fotbalové Anglie přetavit vizí ještě v něco víc?
Brentford letos vstupuje do své třetí sezóny mezi elitou a způsob jakým to dokázal, nejen ve fotbalovém světě sklízí velká uznání.
Scénář, kdy bohatý investor převezme fotbalový klub, napumpuje do něj nesmyslná čísla a domnívá se, že úspěch se dostaví už dobře známe. Ne vždy se však dostaví a například loňský Everton, který sklízí co za léta naivity zasel, může být jedním z příkladů jak to nedělat. Týká se to však i mnoha jiných „bohatých“ klubů. Existují ale výjimky, které se nebály jít proti proudu a teď za to sklízí ovoce.
Bees před dvěmi sezónami oslavili návrat mezi elitu po více než 70 letech a zjevné je, že se v klubu něco zlomového muselo stát. Za tak krátkou dobu se podobné pohádky píšou jen těžko a podstatně dráž. Tím bodem byl pro Brentford rok 2007 a ze záhadného zachránce, který zbavil klub dluhu a nabídl fanouškům se na něm podílet se později vyklubal nynější vlastník Matthew Benham.
Matthew Benham vystudoval fyziku na Oxfordu a později se vypracoval až na víceprezidenta banky, než si jej k sobě do Premier Bet přetáhl pozdější vlastník Brightonu, Tony Bloom. Profesionální gambling v podstatě nakopnul jeho kariéru a na asijských trzích dokázali být se svými modely velice úspěšní. Později tohoto know-how Benham využil, od Blooma se trhnul, rozjel SmartOdds a později se i podílel na vstupu do sázkovky Matchbook. To vše dnes hraje roli v tom, že spolu tito dva při zápasech Brentford – Brighton vedou takovou malou, skrytou válku.
„Jediná šance byla pokusit se myslet a dělat věci jinak“ řekl Brenham a byl tím, kdo ukázal ostatním co se tím myslí. Není to sice tak, že by do klubu Benham peníze nepumpoval. Samozřejmě, že napumpoval. Podle Googlu měl v roce 2018 nainvestováno něco málo přes 110 milionů liber, ale velká část šla na budování tréninkového zázemí a další potřebné infrastruktury. Bavit se nemusíme ani o novém stánku, který otevřeli v roce 2020 sice s tříletým zpožděním, ale přece.
V Brentfordu změnili pohled světa na to, jak se dnes nahlíží na analýzu dat z fotbalového prostředí. Může to podobně malým klubům s prázdnou kapsou ukázat směr jakým se vydat, protože Brentford jedním z nich ještě nedávno byl. A nejsou to jen správně užitá čísla v praxi co za jejich úspěchem stojí, ale i koule zkusit to užít v praxi.
Angažování se v chodu klubu bylo od Matthewa Benhama zlomovým bodem toho, kde se dnes Brentford nachází a myšlenku vést klub čistě na základě analytických dat byl riskantní, ale už v podstatě jím samotným odzkoušený tah. Ne, že by kluby své analytiky neměly, ale na Benhamovu způsobu vedení a to jak porovnávají mladé hráče napříč evropskými ligami se chytají stěží. Dnes už do analýzy kluby nalévají násobně větší částky.
Konkrétně pro Benhama to novinka nebyla. Šance jít touto cestou si vyzkoušel už dřívější koupí Midtyjlandu, kde poprvé tento model uplatnil a po čase i přetavil v historicky první titul klubu a účast v poharové Evropě.
Způsob vedení Brentfordu s sebou přinesl i určité kompromisy a tím prvním byl trenér. Odvolání tehdejšího manažera Marka Warbutona bylo lehce kontroverzní, protože si s týmem vedl velice slušně a dostal jej do Championship s tím, že i v průběhu další sezóny si vedl nad očekávání a proklouzl do horní poloviny tabulky.
Pro model Brentfordu založeném na práci s tím, co si klub vyhodnotí jako ideální prospekt je důležité mít v čele někoho, kdo tomu věří. Frank Thomas byl tou vizí nadšený, po dvouletém působení jako asistent trenéra v roce 2018 klub převzal a za další dva roky slavil postup do Premier League. Šanci dostat se tam měli dokonce už sezónu předtím, ale stopku jím v play-off vystavil Fulham. Pro Brentford jako „chudý“ klub je ( teď už možná není) klíčové prodávat hráče. O to víc fascinující je, že se jim podařilo tento mindset podařil prodat i na úrovni PL.
Pro představu jak takový ideální bussines v Brentfordu vypadá si můžeme dát jeden příklad.
Neaul Maupay byl v roce 2016 hráčem francouzských Sait-Etienne, kde se mu nedařilo i skrze nějaká zranění a hostoval ve druhé lize, než bylo analytikům z Brentfordu vyplivnuto jeho jméno jako ideální typ do týmu a později mu opravdu pomohl s postupem do Premier League. Brentford ho kupoval za 1.6 milionů liber a paradoxně Brighton jim za něj vysázel 20 milionů liber. O rok později to byl skoro zadarmo podepsaný Olie Watkins, který šel za 28 milionů liber do Aston Villy a jsou to jen zlomky budoucích jmen, kterým Brentford dost možná nastartoval kariéru a Said Benrahma za 20 milionů liber plní klíčovou roli Moyesova týmu ve West Hamu.
Stojí za tím rozhodnutí přestat kopírovat nefunkční model akademií, která do té doby už 15 let nevyprodukovala hráče, co by nastoupil za A team. Vetšinou jim prospekty s nějakým potenciálem vyzobaly akademie vetších klubů. Otočili o 180 stupňů a vyloženě udělali krok k tomu, aby mohli své mladíky úspěšně posílat po trase B tým – A tým – Přestup, což ve spojení s jejich analýzou nejenže přineslo, ale stále přináší ovoce.
Benham tomu říká „kalkulovaný risk“ a Brentford dnes platí za jedno z nejlepších míst, kam se jako náctiletý talentovaný fotbalista můžete dostat. Uspěl hlavně tím, že své datové know-how používá k úspěšnému hledání hráčů, kteří z nějakých důvodů ve velké konkurenci nepřesvědčili, často bez toho, aniž by dostali nejakou šanci. Tyto hráče pak implementuje do svého B týmu, kde s nimi na základě jejich analýzy i dále pracují. Podle nich potřebuje hráč alespoň 35 zápasů k tomu, aby získaná data dávala nějaký smysl a to je meta, kterou velice často z různých důvodů nemuseli dosáhnout před tím, než dostali vůbec šanci se prodat. To je moment, kdy Brentford vstupuje do hry, často hlavně skrze hráčovu statistiku xG.
Speciální trenéři pro hru v šestnáctce jsou pro ně úplně běžná věc a důrazem na detail v Brentfordu vynikají více než kterýkoliv jiný klub. Jen na hráče B teamu vynakládá klub asi 2 miliony liber za sezónu. Mají svého video coache, trenéry, asistenty, proste vše potřebné co má k dispozici A team, objíždí Evropu a hrají s akademi jako Bayern Mnichov a další. Brentford je proto v podstatě takový dvojklub a do svého Béčka si tímto způsobem hledá talenty hlavně věku 17-20 let a cílem je udělat z nich materiál pro týmy z Premier League.
Za sezónu 2022/23 byl Brentford i díky všemu tomuto 30 milionů liber v plusu a bavíme se o klubu, jehož hodnota kádru byla ještě asi před pěti lety kolem 90 milionů .
Za pár dní začíná nová sezóna a prokletí té druhé se nenaplnilo, ba naopak. Po první sezóně, kdy se udrželi docela „pohodlně“ se v té následující s trochou štěstí mohli podívat i do pohárů. Sice to tak v půlce sezóny nevypadalo a jízdu předvedli hlavně na startu a v závěru sezóny, když je prohra o gól s Liverpoolem zřejmě to poharové místo stála.
O lovu talentů bylo řečeno dost, ale v Premier League prostě nakupovat musíte. V první sezóně utratili asi 25 milionů euro, v té druhé už to bylo přes 50 milionů euro a pro letošní sezónu dali za posily už přes 60 milionů, ale je to přirozený vývoj, ke kterému došli čistě díky tomu, že byli schopni produkovat mladé a kvalitní prospekty. Částky inkasované v PL můžou klub, který nemá o peníze nouzi, udělat jen nebezpečnějším. Hodnota kádru na transfer marketu za 4-5 sezón vzrostla snad čtyřnásobně.
Ještě toto léto dost možná pošlou do Bayernu brankáře Davida Rayu, kterého si cení na 40 milionů a fakt, že je Brentford finančně naprosto zdravým klubem, dává možnost si na ceně trvat a v opačném případě nemusí mít ani žádný problém jej za rok nechat jít zadarmo, nicméně Raya by rád udělal krok vpřed. Byl jedním z důvodů proč Brentford dokázal porazit dvakrát Manchester City i United, což při kvalitě jejich kádru docela ohromilo. Se 74% úspěšností je Raya šestým nejlepším gólmanem minulé sezóny.
Dá se očekávat, že se Včely budou držet své osvědčené 3-5-2 a 4-3-3, na kterou v minulé sezoně přehazovali dle podle potřeby. Tím, že podepsali Hickeyho to dali jasně najevo. Hickey může hrát stopera i na kraji, což jejich systému sedí jako prdel na hrnec. Zadní řady jsou místem, kde se rozhodli v létě posílit nejvíc a za 26 milionů liber přivedli z Wolves stopera Nathana Collinse. Schadeho si pojistili za 25 milionů z Freiburgu a spolu s ním i brankáře Marka Flekkena, zřejmě jako náhradu za (možná) odcházejícího Rayu. V útoku pak vyběhnou s osvědčenou dvojicí Mbeume (9 gólů) a Ivan Toney (21 gólů ),
Největší zbraní byly v loňské sezóně protiútoky a standardní situace, kterým v Brentfordu věnují zvláštní péči. Neměly by je sužovat žádná zranění a hladový tým plný mladíků doplněný vzadu o Collinse by mohl opět s trochou štěstí překvapit a myslet na poháry.