LEDNÍ HOKEJ
NHL
Nashville Predators pod strop své menší ale i tak velmi útulné a moderní arény dosud vyvěsili jenom jediný dres a tím vyřadili jediné číslo. A víte, komu se dostalo takové pocty, a kdo se může pyšnit tím, že je jediným Predátorem, kterému se něco takového povedlo.
Hokej
Většina z vás asi tipne Pekku Rinneho, a tipujete správně.
Dlouhé roky platilo, že jasným vládcem brankoviště Nashvillu a vlastně i králem celého klubu je Pekka Rinne. Finský brankář se v Nashvillu stal legendou, jednoznačně tou největší ve stále relativně krátké klubové historie.
Časem sice bude vyřazeno i číslo obránce Romana Josiho, který už několik let patří mezi nejlepší beky NHL, ale tím samozřejmě Rinneho pověst a legenda nijak neutrpí.
V průběhu dlouhých let se stalo v podstatě nemyslitelným, aby byl jedničkou někdo jiný Pekka Rinne. Celou profesionální kariéru strávil v Nashvillu. Během patnácti let zde odehrál 683 zápasů v základní části a 89 v play off.
Na Stanley Cup sice s Nashvillem nikdy nedosáhl, ale to je tak jediná kaňka na jeho jinak úžasné kariéře.
Když pak Pekka Rinne v roce 2021 ukončil kariéru, byl pro všechny fanoušky obrovský nezvyk vídat v bráně někoho jiného. Na jasné jedničky ho měl nahradit jeho mladší krajan Juuse Saros, se kterým Pekka Rinne strávil v prvním týmu dlouhých šest let.
Během celé této doby se počítalo s tím, že až jednou Pekka Rinne skončí tak, že Juuse Saros převezme jeho místo a stane se klubovou jedničkou. I díky tomu, že oba byli z Finska, tak mezi nimi nebyla žádná nevraživost, a oba se sžili s rolí, kterou jim Nashville nachystal.
Juuse Saros vždy platil za obrovský talent, ale až Pekka Rinne z něj udělal brankáře, jakým je dnes. Rinne se pro svého mladšího kolegu stal mentorem a životním učitelem, za což by mu měl Juuse Saros být vděčný až do konce života.
Nebýt Rinneho, nebyl by dnes Saros takovým brankářem, jakým je dnes.
Mladí z obou Finů byl dlouhých šest let připravován na to, že jednoho dne převezme štafetu po Rinnem, a všichni v Nashvillu s tím byli srozuměni. V době Rinneho konce už Sarosovi bylo 26 let, takže to nebyl žádný vyjukaný mladík.
Naopak už to byl zkušený borec, který má už něco za sebou, a který by měl být na místo jedničky připraven. A on také připraven byl. A skvěle.
Ale i tak panovaly velké obavy, jak si skutečně poradí s Rinneho koncem a tím, až všechna zodpovědnost padne na jeho bedra.
Ale Saros prakticky ihned ukázal, že si s nabídnutou rolí poradí, a že to pro něj nebude žádný problém. Rinneho konec tak pro Nashville byla sice ztráta, ale spíše lidská než sportovní. Saros už byl na pozici jedničky skvěle připraven.
Stal se jasnou jedničkou a odchytal 67 zápasů, což byla podobná zápasová porce, na jakou byl Pekka Rinne zvyklý v době, kdy byl Juuse Saros ještě zelenáčem.
Ani Sarosovy výkony sice na postup do play off Nashvillu nestačily, ale klíčové pro Predators bylo, že Saros obstál, a že zvládl Rinneho bez nejmenšího nahradit.
Podobně kvalitní výkony Saros dokázal předvádět i v minulé sezóně, ale ani tentokrát to na postup do play off nestačilo. Bylo to však způsobeno úplně jinými problémy než zrovna výkony Sarose.
Nyní je stále ještě mladý Fin v Nashvillu naprosto jasnou jedničkou. Jeho jediným konkurentem je krajan Kevin Lankinen, který v před minulou přišel z Chicaga, a který v této pozici nahradil Davida Ritticha, který Sarose nijak neohrozil, a který se v Nashvillu vůbec nezvládl prosadit.
Lankinen toho sice také v minulé sezóně moc neodchytal, ale jeho výkony byly podstatně lepší než ty od Ritticha. I v příští sezóně by proto měl Sarose jistit z pozice náhradníka, byť se do budoucna počítá s tím, že bude nahrazen mladým ruským brankářem Jaroslavem Askarovem, který by jednoho dne měl po Sarosovi převzít místo jedničky.
To je ale ještě hudba daleké budoucnosti. Zatím stále je a ještě dlouho dobu nejspíš bude jasnou jedničkou Juuse Saros, který je na poměry dnešní NHL stále mladým brankářem. 28 let pro brankáře není žádný věk a on tak před sebou klidně může mít dalších skvělých osm let.
Nedá se sice říct, že by Saros byl podobně talentovaný jako Pekka Rinne, ale je na dobré cestě stát se v Nashvillu dlouholetou jedničkou a obrovskou klubovou ikonou. Po individuální stránce sice Rinneho těžko překoná, ale má slušně nakročeno k tomu, aby se mu jednoho dne alespoň slušně přiblížil.
Smlouvu má sice nyní jenom do roku 2025, ale už mnohokrát avizoval, že ihned jakmile to bude možné, domluví se s Nashvillem na jejím prodloužení, a že jeho největším cílem je v Nashvillu strávit celou kariéru a přiblížit se co nejvíce svému učiteli Rinnemu.
Samozřejmě, že touží i po Stanley Cupu, ale to bude mít jenom velmi obtížné. V posledních dvou letech Nashville do play off nepostoupil vůbec a vypadá to, že v příštích letech to nebude o moc lepší. Ale ani to by nemělo Sarosovi zabránit v tomu, aby brzy s Nashvillem podepsal dlouholetou smlouvu a tím se přiblížil k tomu, čeho v Nashvillu dosáhl Pekka Rinne.