LEDNÍ HOKEJ
Po tom, co do finále Stanley Cupu postoupila Florida a Las Vegas, tak spousta zámořských komentátorů a glosátorů mluvilo o tom, že největší výhra to není pro Las Vegas a Floridu, nýbrž pro ligového komisaře Garyho Bettmana. Byl to totiž právě on, kdo razil cestu rozšiřování a mohutné expanze NHL do všech koutů Ameriky, ale hlavně na její jih, proti čemuž se v této době spousta zainteresovaných negativně vymezovala.
Hokej
Gary Bettman si však šel za svým a prosadil si svou vizi. Zpočátku měl sice hokej co dělat, aby si vybojoval své místo mezi jižanskými fanoušky, kteří přírodní sníh do té doby často neviděli na vlastní oči, ale nakonec se mu to povedlo. Hokej je sice v těchto regionech stále spíše menším sportem oproti americkému fotbalu, baseballu a basketbalu, ale s tím se počítalo, a na tom se v blízké době asi jen tak něco nezmění.
To, že se celé finále mělo odehrát na jihu, proto bylo bráno jako důkaz toho, že expanze na jih Garymu Bettmanovi vyšla, a že je potřeba uznat, že měl pravdu, a že je dobře, že si prosadil svou. I proto toto finále bylo označování jako „nejjižnější finále Stanley Cupu v historii NHL.
Dnes je ale potřeba říct, že pro Garyho Bettmana je to poněkud hořkosladký úspěch.
Je sice krásné, že expanze vyšla, a že se z týmů z jihu staly kluby, které jsou konkurenceschopné, a které pravidelně porážejí i tradiční hokejové bašty, ale v NHL jsou nejdůležitější peníze, a ty letošní finále Stanley Cupu bohužel nepřineslo…
Před pár dny byla zveřejněna oficiální čísla, na které celá NHL netrpělivě čekala. Delší dobu sice bylo jasné, že letošní play off skončí navzdory předběžným velmi optimistickým předpokladům zklamáním, ale výsledky sledovanosti finále skončily naprostým fiaskem, které nikdo neočekával ani v těch nejhorších odhadech.
V průměru každý zápas sledovalo pouze 2 600 000 diváků, což je oproti předchozímu finále, které sledovalo v průměru přes čtyři milióny televizních fanoušků, obrovský sešup.
Toto finále tak ukázalo, že je pěkné, že se expanze na jih povedla, a že si tak NHL vytvořila novou základnu fanoušků, ale že v konečném důsledku průměrného hokejového fanouška stále zajímají více tradičnější kluby s větší tradicí z destinací, kde má hokej delší historii.
Celé letošní play off tak pro NHL a tedy i pro Garyho Bettmana skončilo velkým zklamáním, které pravděpodobně zpomalí rozvoj ligy jako takové. NHL si totiž dlouho dělala naděje, že už brzy podepíše historickou smlouvu na prodej televizních práv, díky které se z NHL konečně stane vážený hráč na poli amerických sportů.
To se však ve světle současných čísel NHL nepovede. Když chcete podepsat nejvyšší smlouvu ve své historii, musí tomu odpovídat i zájem fanoušků, které k sobě přitáhnete. A protože zájem amerických fanoušků o NHL spíše slábne, než že by sílili, tak to na podpis rekordní smlouvy o prodeji televizních práv moc nevypadá.
Jen to ukazuje, že NHL je v Americe stále malým hráčem.
Jen uvažte sami:
Každý zápas NFL v průměru sleduje skoro 15 000 000 televizních diváků.
Světová série MLB se může pyšnit skoro 10 000 000 televizními diváky.
A finále NBA sledovalo naposledy v průměru skoro 7 500 000 diváků.
NHL se s těmito obry nemůže nijak měřit, a tomu odpovídají i její příjmy z televizních práv.
Odhaduje se, že NHL z televizních práv ročně utrží 600 000 000 dolarů, zatímco NBA má o dvě miliardy víc a taková NFL dokonce nedávno podepsala smlouvu ve výši desíti miliard dolarů za rok. To je šestnáctkrát více, než kolik dostává NHL.
Důvodů, proč tomu tak je, je samozřejmě mnoho. Tím nejpádnějším je nejspíš to, že lední hokej stále v Severní Americe není sportem s takovou historií jako baseball, americký fotbal a basketball, které hrají v americké kultuře mnohem větší roli než hokej, který je stále spíše sportem několika málo nadšenců.
Není výjimkou, že když se bavíte s Američanem, že například neví, kdo je Jaromír Jágr, nebo Dominik Hašek. Hokej zkrátka u Američanů není tak zakořeněný jako ostatní velké sporty, bez kterých si Američané nedokáží život představit.
Ale není to tak, že by hokej nikdy v Americe nikoho nezajímal. Jako každý sport měl své slavnější i méně slavné období, kam se nyní řadí i současnost. Americký fanoušek je v tomhle velmi vybíravý, a nemá problém přesedlat z jednoho sportu na druhý, pokud se mu něco nepozdává, nebo pokud vidí lákadlo někde jinde.
A bohužel NHL pro obyčejného fanouška nemá v současné době moc co nabídnout. Chápu, že se vám možná takové tvrzení může zdát poněkud absurdní, ale to je pravděpodobně způsobené tím, že čtenáři tohoto blogu hokej pravděpodobně sledují a jejich pohled tak může být zkreslený.
Ale když se nad tím zamyslíte, co může hokej průměrnému americkému fanouškovi nabídnout?
Ano, má Connora McDavida, ale to není žádný marketingový tahák, o kterém by se mluvilo i mimo hokejovou bublinu. Je sice skvělým hokejistou, ale při rozhovorech působí jako robot, od kterého se ničeho zajímavého nedočkáte. Není to takový živel jako například LeBron James, který nevynechá jedinou příležitost na sebe upozornit.
Navíc nemá nikoho, s kým by se mohl měřit. Zatímco Sidney Crosby měl Alexandra Ovečkina, který ho neustále posouval dál a motivoval, tak McDavid nikoho takového nemá. S nikým nemá reálnou rivalitu, a to NHL škodí. Bohužel s tím se ale nedá nic dělat, protože McDavid je od zbytku ligy opravdu odskočený, což je sice obdivuhodné, ale pro NHL jako takovou je to prokletí.
Americký fanoušek může mít rovněž problém s tím, že NHL je tak vyrovnanou soutěží, u které nikdy nevíte, kdo vyhraje, a kde se obhajoba Stanley Cupu skoro rovná zázraku. To je sice opět fascinující, ale americký fanoušek má rád, když se k nějakému týmu může upnout a sledovat jeho dominanci. A to v současné NHL zkrátka není jednoduché.
Bohužel pro NHL to nejsou vůbec lichotivé zprávy. A nejhorší na tom, že NHL s tím prakticky nemá co udělat. Může se samozřejmě snažit dělat všechno o trochu lépe, ale problémem je to, že ani ostatní sporty nespí, a že pracují na tom, aby si své výsadní postavení udržely.