CYKLISTIKA
Ostatní sporty
Když se kohokoliv na ulici zeptáte, v jakém sportu se nejvíce dopuje, pravděpodobně se asi dočkáte odpovědi, že nejvíce se dopuje v atletice a především v cyklistice, která svými dopingovými skandály proslula snad nejvíce ze všech sportů. Proto bych se dnes chtěla podívat na několik cyklistických dopingových skandálů, které se hříšníci snažili omluvit často až velmi bizarními výmluvami.
Asi s nejzajímavější výmluvou přišel americký cyklista Tyler Hamilton, který byl obviněn z užití krevního dopingu, kvůli kterému byl vyřazen z Vuelty a kvůli kterému musel navrátit zlatou medaili z olympijských her z Atén z roku 2004.
V Hamiltonově krvi byly objeveny stopy cizí krve, který se tam dle názoru odborníků musela dostat zakázanou krevní transfuzí. Hamilton ale se svými právníky trval na tom, že jde o zcela přirozený jev, protože ještě v matčině děloze vstřebal svého nenarozeného bratra, jehož DNA od té doby v jeho těle přetrvává.
Později se snažil obhájit tím, že trpí takzvaným chimérismem, což znamená, že má dvě verze DNA. Nikdo mu ale na to neskočil a zaslouženě dostal dvouletý distanc. Po rozsudku se ke všemu přiznal a popsal detaily spolupráce se španělským doktorem Eufemianem Fuentesem, který mu s dopingem pomáhal. Během vyšetřování se přišlo na to, že Hamilton nebyl jediný cyklista, se kterým Fuentes spolupracoval a svým způsobem to vedlo až k pádu Lance Armstronga.
Podle svých slov Hamilton užil krevní transfúzi přibližně patnáctkrát, přičemž během olympiády v Atenách, kde nakonec získal zlato, se mu udělalo strašně zle a dostal silnou horečku, která ho málem stále život.
Zajímavý je i příběh nizozemského cyklisty Adriho van der Poela, u kterého byla objevena přítomnost strychninu, který slouží jako velice účinný prostředek proti křečím. Van der Poel jakékoliv pochybení odmítnul a tvrdil, že strychnin se do jeho těla dostal při obědu s jeho tchánem, který mu připravil holubí koláč, na který je specialista.
Podle jeho slov musel být holub v koláči evidentně nadopovaný, a tak se strychnin dostal do jeho těla. Nikdo mu to samozřejmě nevěřil, protože takové množství strychninu by jakéhokoliv holuba zabila, ale van der Poel vytrvalo trval na své nevinně.
Zajímavá byla i výmluva Andrease Kappese, který po píchnutí hmyzem před čtyřmi lety zemřel v důsledku alergické reakce. Ten se během své kariéry proslavil hlavně tím, že byl pozitivně testován na zakázané látky, což Kappes obhajoval tím, že omylem snědl prášky těhotné manželky na bolest nohou…
Mnohem zajímavější je ale příběh Ivonny Kraftové, která byla v roce 2007 usvědčena z užití zakázaného fenoterolu. Dlouho trvala na tom, že vůbec neví, jak se jí fenoterol mohl do těla dostat, ale pak přišla s výmluvou, že byla na cyklistickém výletě v horách se svou maminkou, která je astmatička. Na během jednoho z výšlapů se strojek přetlakoval a vybuchl v jejím baťohu, což Kraftovou samozřejmě vylekalo a během toho otevřela pusu a substanci vdechla. Těžko uvěřitelný příběh, se kterým Kraftová samozřejmě nemohla uspět.
Dopingovému skandálu nebyl ušetřen ani legendární španělský závodník Alberto Contador, kterému v krvi našli zakázaný clenbuterol. Ten se do těla obvykle dostává krevní transůzí, ale k té údajně dle vyšetřovatelů nikdy u Contadora nedošlo. Contador tvrdil, že se clenbuterol se mu do těla dostal při jezení steaku od jednoho španělského farmáře.
Světa div se, podle vyšetřovatelů je skutečně něco takového možné, ale Alberto Contador i tak dostal dvouletý zákaz. Ve Španělsku byl Clenbuterol u některých krav skutečně nalezen a to vážně v takové koncentraci, že by jeden větší steak stačil k dopingovému nálezu, ale mnohem pravděpodobnější je to, že Contador ho se svým týmem užil záměrně, a že si svůj dvouletý trest zasloužil.
Bizarní je i příběh Američana Loyda Landise, který byl z užívání dopingu obviněn v roce 2006, kdy na sebe upozornil tím, že jednu etapu stěží dokončil, aby tu následující suverénně ovládl. Landis to sice odůvodňoval tím, že si dal na posilnění whisky, která mu následně zvýšila testosteron, ale s takovou chabou výmluvou o dopingových komisařů samozřejmě neměl šanci uspět.
Zjistilo se, že Landis dopoval minimálně čtyři roky, ale on sám tak dlouho trval na své nevinně, že do soudních sporů vložil téměř všechny peníze, které během kariéry vydělal. Ale ani to mu na očištění jména nestačilo. Navíc si pak zavařil ještě víc, když spolu se svým trenérem naboural systém francouzské antidopingové laboratoře, kde chtěl pozměnit výsledky, aby byla jeho argumentace u soudu silnější.
Tento pokus byl ale odhalen a Landis si kromě tvrdého trestu za doping odnesl i trest v podobě odnětí svobody na jeden rok za neoprávněné získání dat antidopingové agentury. Landis tehdy trval na tom, že všichni cyklisté dopují, a že jediný rozdíl je v tom, že někteří to akorát dokážou umně skrývat.
Mimochodem tehdy například obvinil i Lance Armstronga, který byl z užívání dopingu usvědčen o pár měsíců později. A takových případů bychom v cyklistice našli mnohem více. Samozřejmě to vyvolává otázku, jestli je dnes už cyklistika čistá, nebo zda se cyklisté a jejich týmy skutečně akorát naučili doping lépe skrývat. Pravda bude asi někde jinde.